clonové číslo

Bezrozměrná veličina používaná ve fotografii a optice, která vyjadřuje poměr ohniskové vzdálenosti objektivu k průměru jeho vstupní pupily (clonového otvoru). Určuje, kolik světla objektiv propouští na obrazovou plochu. Definuje se vztahem

\[ N = \frac{f}{D}, \]

kde \(N\) je clonové číslo, \(f\) ohnisková vzdálenost objektivu a \(D\) průměr vstupního otvoru. Menší clonové číslo znamená větší otvor clony a vyšší světelnost objektivu, větší clonové číslo naopak menší otvor a menší množství procházejícího světla. Clonová čísla tvoří standardizovanou řadu, v níž každá následující hodnota odpovídá polovičnímu nebo dvojnásobnému množství procházejícího světla. Základní celokroková řada má tvar 1; 1,4; 2; 2,8; 4; 5,6; 8; 11; 16; 22 a dále, přičemž poměr sousedních hodnot je přibližně roven druhé odmocnině ze dvou. V praxi se používají také mezikroky (poloviční a třetinové clonové hodnoty), které umožňují jemnější řízení expozice. Clonové číslo je jedním ze tří základních parametrů expozičního trojúhelníku spolu s expozičním časem a citlivostí. Kromě množství světla ovlivňuje clonové číslo také hloubku ostrosti, difrakci a kresbu objektivu. Nízká clonová čísla vedou k malé hloubce ostrosti a výraznému rozostření pozadí, vysoká clonová čísla naopak zvyšují hloubku ostrosti, ale mohou zhoršovat rozlišení vlivem difrakčních jevů.