chirurgie



[Řečtina, cheir, ruka, ergein, pracovat], lékařský vědní obor, který k léčení nemocí a úrazů užívá mechanické působení na tkáně a orgány, a to úkony rukou přímo (například napravení vymknutí a zlomenin) nebo prostřednictvím nástrojů a přístrojů při vlastních operačních výkonech. Vedle porodnictví je chirurgie nejstarší odvětvím lékařství, jak o tom svědčí kosterní pozůstatky zhojených zlomenin a trepanací z doby před 20-25 tisíci lety. Předpokladem vzniku moderní chirurgie byly především poznatky patologické anatomie v 19. století, která mohla těžit z pitevních nálezů, objev anestézie a zavedení antisepse a asepse, jež umožnily rozšířit indikace k chirurgickým výkonům a zlepšily jejich výsledky. Pokroky se na rozhraní 19. a 20. století týkaly především operací v dutině břišní, na močovém systému a operací kloubů a kostí. Z českých chirurgů v této době vynikli zejména E. Albert, V. Weiss, K. Maydl, R. Jedlička a O. Kukula. V první polovině 20. století se postupně od chirurgie oddělily jako samostatné lékařské obory gynekologie, ortopedie, později neurochirurgie, plastická chirurgie, urologie a oční a ušní lékařství. Z hlediska klinických potřeb se dnes všeobecná chirurgie (která zahrnuje chirurgii obecnou a speciální) dělí na podobory (označované také jako nástavbové obory): cévní chirurgie, kardiochirurgie, traumatologie a dětská chirurgie. Hlavní náplní všeobecné chirurgie je prevence, diagnostika a léčení poranění a onemocnění především orgánů zažívacího traktu, ostatních břišních orgánů, břišní stěny, onemocnění mléčné žlázy, štítné žlázy i dalších orgánů těla, pokud péče o nemocné není zajištěna na specializovaných pracovištích (např. urologických, neurochirurgických).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 10. 11. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alexis Carrel, Ambroise Paré, cévní chirurgie, exartikulace, kardiochirurgie, kryoterapie, plastická chirurgie, Prokop Málek.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: