česká hudební emigrace



Několik generací českých hudebních skladatelů, kteří pro nepříznivé sociální, politické, umělecké a náboženské poměry ve své vlasti odešli zejména v 2. polovině 18. století z Čech a působili v cizině. Někteří se zcela přizpůsobili cizímu prostředí, jiní si zachovali svůj vztah k vlasti (občasné návraty, písemný styk); zpravidla u všech se však projevovaly prvky české melodiky a rytmiky, které je spojovaly s českou hudební tradicí. Od 40. let 18. století do začátku 19. století odcházeli český skladatelé pěti základními směry: a) do Německa (mannheimská škola, F. a J. Bendové, J. Čart, A. F. Bečvařovský, F. Lauska ), b) do Vídně (J. A. Štěpán, J. K. Vaňhal, F. A. Míča, L. Koželuh, P. a A. Vraničtí, V. Jírovec, J. V. Voříšek, F. Krommer-Kramář ), c) do Itálie (J. Mysliveček, V. Píchl), d) do Francie (J. Kohout, J. K. Krumpholz, J. V. Stich, J. L. Dusík, A. Rejcha ), e) do Ruska (J. A. Mareš, J. Práč ). Méně významný byl podíl česká hudební emigrace v anglickém hudebním životě (A. Kammell ). Česká hudební emigrace měla významný podíl na vývoji evropské hudby; důležitý byl též její význam pedagogický.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 12. 7. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: