centralizace systému

V teorii systémů proces nebo výsledek procesu hierarchizace regulačních či autoregulačních struktur a koordinace jejich závislosti a řízení na vertikálním uspořádání, obvykle stupňovitě směřujícím k centrálnímu řídícímu prvku, který pak pomocí subsystémů, dílčích koordinací a zpětných vazeb kontroluje a řídí celý systém.