buněčný základ imunity

Buněčné systémy podílející se bezprostředně na imunologických procesech. Jde především o malé lymfocyty, které vznikají z primitivních buněk v aktivní kostní dřeni a dělí se na dvě hlavní populace: T-lymfocyty, které jsou závislé na brzlíku (thymu), a B-lymfocyty, které jsou u ptáků závislé na burze Fabricii, u savců a lidí na obdobném orgánu, který dosud není přesně definován. Tyto dva typy buněk se dají mikroskopicky rozeznat jen speciálními postupy, například fluorescenční metodou. B-lymfocyty mají na svém povrchu imunoglobuliny, účinné jako receptory pro antigen. Uplatňují se zejména v tvorbě protilátek. Z B-lymfocytů mohou vznikat tzv. plazmatické buňky, které jsou hlavními producenty protilátek. Na povrchu T-lymfocytů je možno prokázat tzv. theta antigen (Thy 1). T-lymfocyty mají schopnost vázat na sebe ovčí červené krvinky, což se používá k sledování jejich množství a aktivity. Vlivem antigenu se T-lymfocyty aktivují, mění se na lymfoblasty, z nichž se déle vyvíjejí jednak buňky cytotoxicky aktivní tj. rozpouštějící cizí buňky, jednak buňky „paměťové“. Třetím typem buněk v imunitě jsou makrofágy. Zpracovávají antigen přicházející do organismu a předkládají jej lymfocytům. Přítomnost makrofágů podstatně zesílí i imunitní odpověď na antigeny přímo reagující s lymfocyty, například hovězí sérum albumin. Mezi buňkami v imunitě existuje úzká spolupráce uskutečňovaná buď přímo, například plazmatické můstky mezi lymfocyty a makrofágy prokazatelné v elektronovém mikroskopu, nebo pomocí lymfokynů, biologicky aktivních rozpustných faktorů.