bhikšu

[Sanskrt], bhikh – kajícník, asketa či žebravý mnich u hinduistů a buddhistů. Živobytí si měl vyprosit u majetných vyšších kast. Život bhikšu byl vázán různými zákazy a příkazy (například ve vsi nesměl strámt víc než jednu noc, ve městě čtyři noci). V ženském rodě běžné označení bhikšuni.