Bez přátel nemáš nic

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Otec mu dal kapsu hřebíků a řekl mu, že vždy, když se rozzlobí, ať zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíků. Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat zlost než zatloukat hřebíky do plotu. Nakonec přišel den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď vytahoval vždy jeden hřebík, když se za celý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely a chlapec po čase mohl říci otci, že v plotě nezůstal ani jeden hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: „Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě, když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své srdce." (Zdroj: e-mail zasílaný u příležitosti Mezinárodního týdne přátelství)