atomová hmotnost

Též nuklidová hmotnost, značka m_a, je klidová hmotnost atomu daného nuklidu ^AX, tedy atomu s přesně určeným protonovým a nukleonovým číslem. Vyjadřuje se obvykle v atomových hmotnostních jednotkách (u) nebo v kilogramech. Formálně se zapisuje jako m(^AX), kde A označuje nukleonové číslo a X chemickou značku prvku. Atomová hmotnost zahrnuje hmotnosti protonů, neutronů a elektronů, přičemž je menší než jejich prostý součet vlivem vazebné energie jádra (hmotnostní defekt). Atomová hmotnost je přesně definovaná fyzikální veličina pro konkrétní nuklid a je měřitelná s velmi vysokou přesností pomocí hmotnostní spektrometrie. U stabilních i radioaktivních nuklidů lze dosahovat relativních nejistot řádu 10⁻⁹ i lepších. Je třeba odlišovat od relativní atomové hmotnosti chemického prvku, která představuje vážený průměr atomových hmotností všech přirozeně se vyskytujících izotopů daného prvku. Tento průměr závisí na izotopickém složení, které nemusí být v přírodě zcela konstantní. U některých prvků se proto oficiální hodnoty relativní atomové hmotnosti neudávají jediným číslem, ale intervalem. Tento interval nevyjadřuje nejistotu měření, nýbrž skutečný rozptyl hodnot způsobený proměnlivým izotopickým složením v přírodních vzorcích (např. u vodíku, lithia, bóru nebo kyslíku). Naopak u prvků s prakticky konstantním izotopickým složením je relativní atomová hmotnost udávána s velmi vysokou přesností jedinou číselnou hodnotou a malou standardní nejistotou. Míra přesnosti tak odráží buď experimentální nejistotu měření, nebo přirozenou variabilitu izotopového složení. Atomová hmotnost jednotlivých nuklidů tvoří základ pro přesná měření v jaderné fyzice, chemii, metrologii i geochemii a je klíčovým parametrem při výpočtech vazebné energie, radioaktivních přeměn a izotopových poměrů.