angolská literatura



Angolská literatura existovala v portugalském jazyce již před 2. světovou válkou: O. B. Ribas, G. B. Victor (*1917) v povídkách, poezii i esejích dochovali folklórní motivy s cílem oprostit angolskou literaturu od portugalských vlivů. Avšak až hnutí Vamos descobrir Angola (Objevme Angolu), které v roce 1948 vyvolal básník V. da Cruz (*1928 – †1973), a sborník Antologia dos novos poetas de Angola (Antologie nových angolských básníků) udaly silný antikolonialistický tón. Ten je patrný ve verších bývalého prezidenta A. Neta, A. Daskalose (*1924 – †1961) a P. de Andrade (*1928). Bojovnou lyriku vytvářeli A. Jacinto (*1924 – †1991), A. Cardoso (*1933 – †2006), C. Andrade (*1936), H. Guerra (*1937), Helder Neto (*1939). Paralelně se udržuje ústní slovesnost bantuského původu. Zatímco v 80. letech převládala poezie, tentokrát hlavně intimní, milostná a přírodní (Jose Luis Mendonca, Joao Maimona, Joao Melo, Paula Tavares, Lopito Feijoo, Botelho de Vasconcelos a další), devadesátá léta zaznamenala v literární produkci návrat prózy, publikuje Pepetela, Manuel Rui, Henrique Abranches, Arnaldo Santos i noví autoři jako J. E. Agualusa, J. S. Jamba, Boaventura Cardoso, F. F. Santos, C. Mbalundo, Fragata deMorais. J. de Lemos, R. Nehone. A. O. Pinot, J. A. dos Santos. Drama je okrajovějším žánrem, věnuje se mu Jose Mena Abrantes, Pepetela, Domingos Van-Dunem, Trajano Nankhova, Henrique Guerra, Manuel dos Santos Lima, Costa Andrade, Joao Maimona a Casimiro Alfredo.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 20. 2. 2007
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: