Alberto Perrini

*20.3.1919 (Řím, Itálie) – †8.4.2007 (Řím, Itálie), italský dramatik, divadelní a rozhlasový kritik, významná osobnost italské poválečné dramatiky. Divadelní formaci získal v prostředí římských GUF, kde pod vedením C. V. Lodoviciho, U. Bettiho a A. G. Bragaglii působil nejprve jako režisér a scénograf, později jako dramatik. Od roku 1939 pracoval v rozhlase a patřil k průkopníkům rozhlasové hry v Itálii; divadelně debutoval roku 1940 dramatem Entrare nel sogno (Vstoupit do snu). Během druhé světové války působil v Bari, kde spolupracoval se spojeneckou stanicí Radio Bari p.W.b. a roku 1944 spolu s T. Vasilem vytvořil experimentální drama Un uomo sta per morire (Muž umírá). V poválečných letech se zapojil do politicko-kulturních aktivit, podílel se na vzniku národní organizace autorů rozhlasových her a spolupracoval s psychologickým oddělením vedeným T. Vasilem. V letech 1946–1953 působil jako režisér rozhlasových inscenací ve Vatikánském rozhlase a vedl dramatický soubor Katolického rozhlasového centra. Současně vyučoval dramaturgii na Univerzitě mezinárodních sociálních studií Pro Deo a jeho rozhlasovou hru Taccuino notturno uvedl ve Švédsku I. Bergman. Významným mezníkem byla roku 1955 spolupráce s A. Palazzeschim na dramatizaci románu Roma. Mezinárodního ohlasu dosáhla hra Non si dorme a Kirkwall (V Kirkwall se nespí), uvedená ve 42 zemích a adaptovaná pro televizi S. Bolchim. Vedle dramatické tvorby se věnoval i dlouhodobému dramaturgickému výzkumu, který vyústil v rekonstrukci Berniniho hry La verità discoperta (Objevená pravda) a pravidelně publikoval kritiky v italském tisku a odborných časopisech.