reformismus



[Latina], politický směr v dělnickém hnutí, odmítající nutnost třídního boje, socialistické revoluce a diktatury proletariátu, hlásající spolupráci antagonistických tříd a usilující cestou dílčích reforem v rámci legality transformovat společnost ve společnost „všeobecného blahobytu“ a „sociální spravedlnosti“. Vznikl v poslední čtvrtině 19. století. Jeho sociální základnou byla dělnická aristokracie, odborová byrokracie a maloburžoazní živly v dělnickém a socialistickém hnutí. Jako politický výraz se rozvinul v sociálně demokratických stranách II. internacionály. Po Říjnové revoluci se přeměnil v organizovaný směr v dělnickém hnutí, nepřátelský komunistickým stranám. Po 2. světové válce se zcela rozešel s marxismem a vyhlásil za svou doktrínu „demokratický socialismus“ jako protiklad vědeckého komunismu. Jeho podstatou je politické přizpůsobování dělnického hnutí za kapitalismu novým historickým podmínkám, v nichž se reformismus stává výrazem ideologie a politických postojů tzv. středních vrstev. Komunistické strany usilují o akční jednotu s reformistickými stranami v zápase za trvalý mír, proti fašismu a jiným krajně pravicovým režimům, za jednotu všech demokratických sil, přičemž pozitivně oceňují přínos socialistických stran k úsilí o dialog mezi východem a západem za odzbrojení, proti hrozbě jaderné války.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 9. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: jednota a boj protikladů, Neo Destúr, Wilhelm Liebknecht.

Reklama: