sekera bojová

Sečná a někdy i úderná zbraň. Původně běžný pracovní nástroj použitý nouzově v boji. Bojová sekera byla lehčí než meč, měla těžiště na konci (což zvětšovalo její pádnost) a díky snazší výrobě byla cenově dostupná širšímu okruhu bojovníků. Nevýhodou bylo, že dřevěná násada se dala přerazit či přeseknout, a proto se sekerou nedaly odrážet rány zbraní nepřítele. V průběhu staletí vznikla celá řada specializovaných válečných seker. K nejtypičtějším patřily vrhací francisky franských bojovníků a velkomoravské bradatice. Velké obliby dosáhly sekery ve 14. – 16. století, kdy se zavedením plátového odění bylo výhodné prosekávat pláty užším ostřím sekery nebo je drtit jejím kladivovitým týlem. Zvláštní zbraní byly třemi hroty a ostřím opatřené vrhací sekery, které někteří odborníci považují za typicky českou zbraň 15. století (nálezy: Křivoklát, Plzeň, Poděbrady), v českých zemích však byl její původ odvozován ze Švýcarska (název švejcarka). Se zavedením palných zbraní a s vymizením většiny částí ochranné zbroje zmizely z výzbroje vojsk v 17. století i bojové sekery.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 24. 8. 2006
Autor: -red-

Reklama: