nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Amenábar
 Alejandro, *31.3.1972 (Santiago de Chile, Chile), španělský filmový režisér, scenárista, hudební...

Annaud
 Jean-Jacques, *1.10.1943 (Juvisy-sur-Orge, dep. Essonne, Francie), francouzský filmový režisér...

Red Hot Chili Peppers
 Americká hudební funk-rocková skupina založená roku 1983. Jejími zakládajícími členy byli Michael...

Barrie
 [Beri], sir James Matthew, *9.5.1860 (Kirriemuir) – †19.6.1937, skotský dramatik a ...

Trojan
 Ondřej, *31.12.1959 (Praha, Československo), český filmový producent, režisér, scenárista a ...


sklo
Homogenní, amorfníizotropní látka, většinou průhledná, pevná a křehká, vzniklá obvykle ochlazováním z taveniny; je v metastabilním stavu. Ve skelném stavu lze připravit velký počet látek, například síru, selen, oxid křemičitý, oxid boritý, sulfidy, selenidy, germaničitany, některé organické látky: například skla chalkogenidová na bázi prvků síry, selenu a teluru jsou vhodná jako optické prvky zařízení pro infračervenou oblast. V užším smyslu se sklem rozumí sklo křemičitanové, které je důležitým současným materiálem. Jeho světová výroba dosahuje objemu čtvrtiny výroby železa. Základními surovinami běžného skla jsou křemičitý písek, soda, potaš, vápenec. Nejčastěji obsahuje 65–78 % oxidu křemičitého (může být částečně nahrazen oxidem boritým, fosforečným, hlinitým), 12–20% oxidů alkalických kovů (sodíku, draslíku) a 6–14 % oxidu vápenatého (může být částečně nahrazen oxidem hořečnatým, barnatým, olovnatým). Barevná skla se získávají přídavkem například oxidů některých kovů, sulfidů. Jiný druh zbarvení je způsoben submikroskopickými částicemi sulfoselenidu kadmia, zlata, mědi (tzv. rubíny) a stříbra. Suroviny se mísí na tzv. sklářský kmen, který se taví na sklovinu v pecích. Po vyčeření se sklovina ochladí na pracovní teplotu a pak se tvaruje ručně sklářskou píšťalou, převážně však strojně, lisováním, foukáním, tažením nebo litím a válcováním. Výrobky se v chladicí peci zvolna chladí. Výroba téměř všech druhů skla je mechanizovaná, popřípadě automatizovaná. Vlastnosti skla, rozhodující pro jeho praktické použití, záleží na složení a mění se v širokých mezích. Nejběžnějšími druhy jsou skla obalová a tabulová. Důležitá jsou skla technická pro stavebnictví (okna, prosvětlovací stěny, obkládačky, pěnové sklo a skleněná vlákna), pro chemii a potravinářský průmysl (potrubí, nádoby, vláknité izolace), sklo chemické (laboratorní), skla užitková (sklenice, nádobí, lustry), skla optická (skla korunová, tj. draselno-vápenatá, skla flintová, tj. draselno-olovnatá, čočky, hranoly, brýlová skla, filtry) a další speciální skla, například skla zatavová pro elektrotechnický průmysl, skla pro bižutérii, skla fotochromní, skla chránící před škodlivým zářením rentgenovým a neutronovým, bezpečnostní (kalená, lepená), například pro automobily.


 

Odkazující hesla: achátové sklo, benátské sklo, křemenné sklo, laboratorní sklo, sklobeton, sklokeramika, sklovina, umělecká řemesla, Vycor
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 19.1.2019
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.