nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Viewegh
 Michal, *31.3.1962 (Praha), český spisovatel. Původní studia na Vysoké škole ekonomické v Praze...

Háša
 Pavel, *1.6.1929 (Praha, Československo) – †5.8.2009 (Praha, Česká republika), vlastním jménem...

Ashby
 [Ešby], Hal, *2.9.1929 (Ogden, Utah, USA) – †27.12.1988 (Malibu, Kalifornie, USA), americký...

Asimov
 Isaac, *2.1.1920 – †6.4.1992, americký spisovatel ruského původu. Vystudoval biochemii a ...

Poe
 [Pou], Edgar Allan, *19.1.1809 (Boston) – †7.10.1849 (Baltimore), americký romantický básník...


rokoko
[Francouzsky rocaille – mušlička], evropský umělecký sloh. Vyvinul se začátkem 18. století ve Francii a vrcholil v době vlády Ludvíka XV. Rokoko je úzce spjato s vyvrcholením a krizí dvorské kultury, zasahuje do všech jejích složek (etiketa, erotika, móda, umění, architektura, literatura). Současně bylo rokoko přijato za vlastní kulturu měšťanstva. Rozvíjely se v něm některé barokní tendence, ovšem monumentalita baroka přešla v graciéznost a neheroičnost, extatická smyslnost přešla v epikurejství a kult erotiky. Rokoko rozvíjelo i celou řadu prvků, které později převzal klasicismus a zčásti romantismus a zejména (v Německu a Rakousku) biedermeier. – Pro výtvarné umění rokoka jsou charakteristické drobné a půvabné tvary, zvlněné linie, asymetrické mušlovité a úponkovité ornamenty a zlacené štuky, nahrazující monumentální formy baroka. Stylové prvky se objevily ve výzdobě interiéru (P. Lepautre, *1660 – †1744, například Apartmá v Marly, Chambre du Roi ve Versailles, Hótel de Toulouse) a v užitém umění (návrháři G. M. Oppenort, *1672 – †1742, J. A. Meissonier, *1693 – †1750, N. Pineau). Architektura vychází z barokního půdorysu užívá však více zaoblené rohy, mělké řádkování stěn a zdrobnění měřítka, charakteristické jsou prosvětlené prostory interiérů, umocněné barevnými pastelovými tóny modré a růžové, girlandami a ornamentikou užívající fantastických, exotických a čínských motivů, hedvábnými tapetami, třpytivými broušenými lustry a četnými zrcadly navozujícími slavnostní ráz. K hlavním architektům patřili J. A. Meissonier, G. Boffrand (Salon de la Princesse v paláci de Soubise v Paříži), R. de Cotte a J.-A. Gabriel. Nový sloh byl přijat hlavně v Německu, do barokní architektury pronikly rokokové prvky například ve Zwingru v Drážďanech. Plně se vlivem francouzských architektů působících v Německu (například R. de Cotte v Bonnu) projevilo rokoko v knížecích rezidencích (zejména J.-F. Cuvilliés v Mnichově "Reiches Zimmer" v Rezidenci, Amalienburg v parku v Nymphenburgu, divadlo). V rámci "fridrichovského rokoka" navrhl G. W. Knobelsdorf zámek Sanssouci v Postupimi (1745–1747), Charlottenburg a Operu v Berlíně. Rokoko proniklo v Německu i do sakrální architektury, v níž však přežívala barokní měřítka (kláštery Einsiedeln a Weingarten v kantonu


 

Odkazující hesla: Bach, budoár, Cotte, české výtvarné umění, expresívní sloh, francouzské výtvarné umění, galantní sloh, Pittoni, Procházka, rokaj, rudka, slovenské výtvarné umění, směr umělecký, španělské výtvarné umění, švédské výtvarné umění
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 13.10.2000
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.