radiokarbonové datování

Radiouhlíkové datování – v archeologii způsob absolutního časového určení nálezů zejména ze starších období pravěku (mladý paleolit až doba bronzová). Spočívá v měření zbytku izotopu uhlíku ¹⁴C v odumřelých organismech, do nichž se dostával ve formě oxidu uhličitého (CO₂) za jejich života. Uhlík ¹⁴C má poločas rozpadu asi 5570 roků a vzniká v atmosféře vlivem kosmického záření. Intenzita kosmického záření dopadajícího do atmosféry se však časem mění (v důsledku změn zemského magnetického pole, které ovlivňuje pronikání kosmického záření do atmosféry), a proto radiokarbonové datování dává spolehlivé výsledky asi do 5000 roků, maximálně je použitelné do 40000 roků. Zjištěné hodnoty se opravují zejména dendrochronologií.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 20. 9. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: poločas.

Reklama: