nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Vášáryová
 Emília, *18.5.1942 (Horná Štubna), slovenská herečka, sestra Magdy Vášáryové. Roku 1964 absolvovala...

Buty
 Česká hudební skupina založená roku 1986 Radkem Pastrňákem, Richardem Kroczkem ml., Vítem Kučajem...

Clou
 Česká pražská hudební skupina založená koncem roku 2001 členy skupiny Unsized Upkids Lukášem...

Dr.Dre
 *18.2.1965, vlastním jménem Andre Young, americký hip hopper. Svoji profesionální dráhu začal jako...

Liška
 Pavel, *29.1.1972 (Liberec, Česká republika), český divadelní, filmový a televizní herec. Je...


protireformace
Úsilí katolické církve o potlačení reformace v 16. až 18. století a o opětné získání nadvlády nad větší částí Evropy. Ve střední Evropě byla protireformace horlivě podporována Habsburky, kteří ji využívali k posílení své centralizované moci.
Protireformace v českých zemích, zvláště v Čechách, probíhala v těsné závislosti na politicky motivovaném programu habsburských katolických panovníků od poloviny 16. století (jezuitské Klementinum v Praze roku 1556, obnovení pražského arcibiskupství roku 1561). Důležitý vliv měl v Praze papežský nuncius při dvoře Rudolfa II. (od roku 1599 Filip Spinelli). Relativně mírnější ráz protireformace se změnil po českém stavovském povstání v letech 1618–1920 a po bělohorské porážce. První fáze ostré protireformace byla připravována již roku 1621, ač byla tehdy motivována především politickými důvody. Spočívala ve zlomení hospodářské moci a politického vlivu účastníků českého stavovského povstání z řad šlechty a měšťanstva (dekret 1627). Po uzavření pražského (1635) a zejména vestfálského míru (1648) přestaly politické ohledy rozhodovat a uznaná zásada "čí zem, toho náboženství" se uplattňovala v násilné rekatolizaci měst i venkovského obyvatelstva vesměs jezuitskými misionáři za asistence armády (druhá fáze protireformace). Na českých sněmech byl katolicismus prohlášen za "gruntovní základ a hlavní privilegium Království českého" a stal se oficiální státní ideologií. Kacířství bylo považováno za politický delikt (v roku 1707 a 1729 – trest smrti nekatolickým kazatelům a jejich přechovávačům) a stát posléze převzal (1721) veškeré vyšetřování a souzení kacířství do vlastních rukou. Protože souběžně s protireformací probíhalo i utužování nevolnictví, měla zpravidla všechna revoluční vystoupení venkovského obyvatelstva v letech 1625–1775 sociální motivaci i náboženskou formu. Nástupem osvícenství v období rozkladu nevolnického řádu po polovině 18. století docházelo k zmírňování protireformace (1775). V roce 1781 skončena vydáním tolerančního patentu.


 

Odkazující hesla: Ferdinand II., Függerové, jezuitské školství, Rudolf II., Slovenská evanjelická církev augsburského vyznania
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 29.6.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.