nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Vláčil
 František, *19.2.1924 (Český Těšín, Československo) – †27.1.1999 (Praha, Československo...

Černoch
 Karel, *12.10.1943 (Praha) – †27.12.2007 (Praha), český zpěvák, textař a skladatel. Po...

Springsteen
 Bruce, *23.9.1949, americký písničkář, zpěvák a kytarista. Od raného mládí se chtěl prosadit...

Zeman
 Karel, *3.11.1910 (Ostroměř u Nové Paky) – †5.4.1989 (Praha), český filmový režisér...

Linkin Park
 Americká hudební skupina působící ve složení: Chester Charles Bennington (zpěv), Michael Kenji...


nizozemská polyfonie
Polyfonní styl rozvíjený od 15. do začátku 17. století v tvorbě asi šesti generací skladatelů, pocházejících z oblastí dnešní Belgie, Nizozemska a přilehlých částí Francie. Základní rysy nového stylu se rozvinuly již kolem poloviny 15. století. Na rozdíl od polyfonie 14. století vystoupila do popředí zejména kompoziční práce s melodickou složkou zvýrazňující zpěvnost a variační rozpřádání motivů; do určité míry se vzorem stala melismatika, evoluční ráz a neperiodická stavba chorálu. K zásadní proměně došlo v pojetí harmonické složky, vyjadřované v pravidlech nauky o kontrapunktu, která zabezpečovala konsonantní průběh hudby preferující tercie, sexty a úplné trojzvuky; disonantní souzvuky (zejména typické průtahy v kadencích) měly být připraveny a sestupně rozvedeny. Nizozemská polyfonie přivedla k dokonalosti imitační techniky a kánon. Při kompozici se stále mohlo pracovat s převzatým materiálem (cantus firmus). Vokálně instrumentální styl a zvuk polyfonie v 15. století se postupně měnil v charakteristický projev vokální (a cappella). Obecný charakter stylu se diferencoval v hlavních formách nizozemské polyfonie, jimiž se staly chanson (se světským francouzským textem), cyklus mše a moteto. První generace nizozemské polyfonie (burgundská škola) prosadila hlavní stylové znaky a stěžejní formy (G. Duffay, G. Binchois). Autoři druhé generace (J.Ockeghem, J. Tinctoris, A. Bunsois) rozšiřovali styl nizozemské polyfonie v celé Evropě. Hlubší použití podnětů italské renesanční kultury a technická suverenita charakterizují tvorbu třetí generace (J.Desprez, J.Obrecht, H.Isaac, P. de la Rue). V l6. století si nizozemská polyfonie stále udržovala významné, byť už ne výsadní postavení v evropské hudbě (N. Gombert, C. non Papa, T. Créquillon, A. Willaert). Na sklonku l6. století se nizozemští autoři sbližovali též s novými tendencemi italské hudby (P. de Monte, O. di Lasso).


 

Odkazující hesla: Arcadelt, Brumel, Clemens non Papa, francouzská hudba, Gombert, italská hudba, vícehlas
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 6.4.2001
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.