nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Albright
 Madeleine, *15.5.1937 (Praha), vlastním jménem Marie Jana Korbelová, americká politička. Otec...

Drbohlavová
 Jana, *22.11.1940 (Praha), česká herečka. Studovala pražskou DAMU v ročníku Miloše Nedbala, od...

Oldman
 Gary, *21.3.1958 (New Cross, Londýn, Velká Británie), britský filmový a divadelní herec...

Cruise
 Tom, *3.7.1962 (Syracuse, stát New York, USA), vlastním jménem Thomas Cruise Mapother IV., americký...

Sharif
 [Šarif], Omar, *10.4.1932 – †10.7.2015 (Alexandrie, Egypt), vlastním jménem Michael Shalhoub...


nizozemská polyfonie
Polyfonní styl rozvíjený od 15. do začátku 17. století v tvorbě asi šesti generací skladatelů, pocházejících z oblastí dnešní Belgie, Nizozemska a přilehlých částí Francie. Základní rysy nového stylu se rozvinuly již kolem poloviny 15. století. Na rozdíl od polyfonie 14. století vystoupila do popředí zejména kompoziční práce s melodickou složkou zvýrazňující zpěvnost a variační rozpřádání motivů; do určité míry se vzorem stala melismatika, evoluční ráz a neperiodická stavba chorálu. K zásadní proměně došlo v pojetí harmonické složky, vyjadřované v pravidlech nauky o kontrapunktu, která zabezpečovala konsonantní průběh hudby preferující tercie, sexty a úplné trojzvuky; disonantní souzvuky (zejména typické průtahy v kadencích) měly být připraveny a sestupně rozvedeny. Nizozemská polyfonie přivedla k dokonalosti imitační techniky a kánon. Při kompozici se stále mohlo pracovat s převzatým materiálem (cantus firmus). Vokálně instrumentální styl a zvuk polyfonie v 15. století se postupně měnil v charakteristický projev vokální (a cappella). Obecný charakter stylu se diferencoval v hlavních formách nizozemské polyfonie, jimiž se staly chanson (se světským francouzským textem), cyklus mše a moteto. První generace nizozemské polyfonie (burgundská škola) prosadila hlavní stylové znaky a stěžejní formy (G. Duffay, G. Binchois). Autoři druhé generace (J.Ockeghem, J. Tinctoris, A. Bunsois) rozšiřovali styl nizozemské polyfonie v celé Evropě. Hlubší použití podnětů italské renesanční kultury a technická suverenita charakterizují tvorbu třetí generace (J.Desprez, J.Obrecht, H.Isaac, P. de la Rue). V l6. století si nizozemská polyfonie stále udržovala významné, byť už ne výsadní postavení v evropské hudbě (N. Gombert, C. non Papa, T. Créquillon, A. Willaert). Na sklonku l6. století se nizozemští autoři sbližovali též s novými tendencemi italské hudby (P. de Monte, O. di Lasso).


 

Odkazující hesla: Arcadelt, Brumel, Clemens non Papa, francouzská hudba, Gombert, italská hudba, vícehlas
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 6.4.2001
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.