Languedoc



[Langdok], historické území v jihovýchodní Francii. V antice kolonizováno Řeky, od 4. století př.n.l. keltské osídlení, od konce 2. století př.n.l. součást Galie narbonnské, od 5. století součást království Vizigótů. V raném středověku nazýván Gothia nebo Septimania. V 8. století připojen k říši Franků. Od 10. století součást panství hrabat z Toulouse. Ekonomický a kulturní rozkvět od 11. století, ve 12. století se v Languedocu rozšířilo katarství. Za válek proti albigenským přešla část Languedocu do držby francouzských králů. Za stoleté války byl Languedoc oporou francouzských panovníků z rodu Valois, podržel si až do francouzských revolucí konce 18. století autonomní postavení (soudní parlament v Toulouse od roku 1444, nejvyšší berní soud v Montpellier od roku 1478).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 9. 1. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: francouzské výtvarné umění, pays d'état, románské výtvarné umění.

Reklama: