nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Hlas
 Ivan, *10.5.1954 (Praha), český hudebník, skladatel a zpěvák. Vyučil se knihkupcem, po...

Vášáryová
 Emília, *18.5.1942 (Horná Štubna), slovenská herečka, sestra Magdy Vášáryové. Roku 1964 absolvovala...

Kurosawa
 Akira, *23.3.1910 (Tokio) – †6.9.1998 (Tokio), nejvýznamnější japonský filmový režisér a ...

Bočan
 Hynek, *29.4.1938 (Praha), český filmový a televizní režisér. V roce 1961 absolvoval obor...

Thulin
 Ingrid, *27.1.1926 (Sollefteå) – †7.1.2004 (Stockholm), švédská filmová a divadelní...


kontrapunkt
[latina, punctum contra punctum – nota proti notě], hudba, způsob skladebné práce, spočívající v současném vedení dvou nebo několika hlasů, jež jsou melodicky i rytmicky samostatné. Přitom se dbá nejen na postup hlasů, ale do větší či menší míry i na souzvuky, které spojením melodií vznikají. Kontrapunkt se dělí na imitační a neimitační, vokální a instrumentální. V imitačním kontrapunktu je hlas, který jako první přednáší melodii (proposta), melodicky napodobován druhým a dalším hlasem (risposta). V neimitačním kontrapunktu je se základní melodií (cantus firmus) vedena jedna nebo více dalších samostatných melodií. Kontrapunkt vokální (lineární) shrnuje zásady z období vokální polyfonie (15.-16. století; nizozemská polyfonie, G. P. da Palestrina); instrumentální (harmonický) kontrapunkt vychází z hudby barokní (17.-18. století; J. S. Bach) a více přihlíží k výsledným souzvukům hlasů. Hlavní kontrapunktické formy: kánon, fuga, kontrapunktické variace (ciaccona, passacaglia). Viz také imitace.


 

Odkazující hesla: Bach, benátská škola, Clemens non Papa, hudební teorie, imitace, Martini, polyfonie, těsna, West coast jazz
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 27.1.2019
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.