Markéta Othová



Biografie / Výtvarné umění

*18.3.1968 (Brno), česká fotografka a ilustrátorka. Vystudovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze. Skrze fotografie se snaží objevit a zpřístupnit vidění, které bylo i bude jen její vlastní. Jejím konečným záměrem nejsou fotografie, které ve konečné podobě obřích černobílých formátů kontrastujících s výchozím low-tech snímáním na kinofilm vytvořily zřetelný autorský rukopis, ale teprve z nich vznikající instalace, které se nenápadně, avšak umíněně rozpínají v mikrosvěty a mikropříběhy. Othová tak konstruuje naprosto paralelní fotografii, která s logikou současné umělecké fotografie nemá příliš společného. Je totiž založena na přehodnocení modernismu a jeho vztahu k obrazu, na znovunastolení otázky po jedinečnosti a sdílení vidění, vnímání a vědění. Uspěla především v zahraničí, svou první výstavu uspořádala hned v Kunsthalle v Basileji. Svou první samostatnou českou výstavu nazvala jednoduše Best of . O jejích fotografiích psal na konci roku 2002 časopis Parkett. Ve stejném roce dostala také Cenu Jindřicha Chalupeckého. Svou samostatnou výstavou v roce 2006 Mluv s ní v Galerii Jiří Švestka navázala Markéta Othová na předchozí cykly Utopia (2000) a Návrat (2000), které sestávaly ze sérií fotografií zachycujících v krátkých časových intervalech dívku na dětském hřišti a ženu venčící psa. Jestliže ve starších pracích z odstupu zaznamenala chování anonymních lidí, ve svém novém projektu zachytila Markéta Othová z bezprostřední blízkosti zpěvačku Björk. Sérii Mluv s ní pořídila Markéta Othová při náhodném setkání s umělkyní během ročníku Benátského bienále (2005), kde se Björk podílela na hudbě k výstavě Islandského národního pavilonu. 31 záběrů zachycuje interpretku, která se obvykle fotografování brání, jak sedí u vedlejšího stolu zahradní restaurace uprostřed svých přátel. Pokradmu sledujeme její charakteristický výraz i gestikulaci, stejně tak jako proměnu chování jejího okolí. V kontrastu k tradici umělecké fotografie se přiklání k filmové logice libovolného okamžiku. Odkazuje tím nejen k tradici konceptuálních fotografických sekvencí Edwarda Ruschy, Douglase Hueblera či Hanse-Petera Feldmanna z konce 60. a počátku 70. let 20. století, ale i k postoji prvních fotografů konce 19. století, kteří svá zkoumání prováděli bez uměleckých ambicí. Podobně jako oni tematizuje základní strukturní momenty každodenní zkušenosti. Obdržela Cenu Jindřicha Chalupeckého pro rok 2002.



Datum vytvoření: 21. 5. 2007
Datum aktualizace: 28. 6. 2022
Autor: -red-

Odkazující hesla: Cena Jindřicha Chalupeckého.



Reklama: