analogové bezšňůrové telefony



První analogové bezšňůrové systémy byly určeny zejména pro privátní účely a v podstatě zde rádiové spojení nahrazovalo několik desítek metrů vedení kabelového. Tyto systémy vznikly v USA v roce 1984 a používaly frekvenční modulaci při provozu, kdy komunikace ve směru základnová stanice-mobilní stanice probíhala v pásmu 49,6 – 50,0 MHz. Upravená varianta tohoto amerického systému byla od roku 1985 komerčně uvedena na trh ve Velké Británii pod označením CT0 (Cordless Telephone 0 – bezšňůrový telefon 0). Jeho zásadní nevýhodou byly relativně velké rozměry přístrojů, možnost relativně snadného neoprávněného napojení a možnost snadného nežádoucího odposlechu. Evropské státy reagovaly vytvořením pokročilejšího standardu CT1 (Cordless Telephone 1 – bezšňůrový telefon 1) pracujícího v pásmech 914 – 915/959 – 960 MHz se 40 páry duplexních kanálů. Pozdější verze CT1+ pak využívá pásmo 885 – 887/930 – 932 MHz s celkem 80 kanály. Ve verzi CT1+ byl již aplikován princip dynamického přidělování kanálů DCA (Dynamic Channel Allocation) přidělující aktivnímu účastníkovi právě volný, duplexní pár kanálů. Viz také bezšňůrový telefon.

Datum vytvoření: 9. 1. 2001
Datum aktualizace: 11. 1. 2001
Autor: HH

Odkazující hesla: digitální bezšňůrové telefony.

Reklama: