hradba
Architektura / Vojenství
Základní článek středověkých fortifikací. Hradby slovanských hradisek byly tvořeny valovým tělesem a vnitřní ztužující kamennou nebo dřevěnou (komorovou, roštovou čí hákovou) konstrukcí nejčastěji s čelní kamennou plentou a roubenou zadní stěnou. Hradby středověkých hradů měst a tvrzí byly nejčastěji zděné (v Čechách nejstarší románské opevnění Pražského hradu). Ze začátku se hradby bránily pouze z ochozu opatřeného cimbuřím. U paty hradeb vznikal mrtvý (z ochozu nezasažitelný) prostor. K jeho pokrytí v západní Evropě užíváno flankovacích článků a máchicoulis, ve střední Evropě častěji parkánu. Teprve s rozvojem dělostřelby v 15. století se mění i hradby. Při zemi je prolamují střílny, ochoz se rozšiřuje a zcela se mění zábradla. Hradby nejčastěji ukončují kryté roubené či hrázděné střelecké chodbičky, často s arkýřky.
Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 12. 9. 2000
Autor: -red-
Reklama: