nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

B.S.P.
 Česká hudební skupina, tvoří ji hudebníci Ota Baláž, Kamil Střihavka a Michal Pavlíček (název...

Janoušek
 Slávek, *9.9.1953 (Ústí nad Orlicí), český folkový písničkář. Po absolvování pedagogické fakulty...

Carradine
 David, *8.12.1936 (Hollywood, Kalifornie, USA) – †4.6.2009 (Bangkok,Thajsko), vlastním jménem...

Hopkins
 Anthony, Sir, *31.12.1937 (Margam, West Glamorgan, Wales), vlastním jménem Philip Anthony Hopkins...

Hofmann
 Corinne, *4.6.1960, švýcarská spisovatelka. Narozena v rodině německého otce a francouzské...


Herder
[Herdr] Johann Gottfried von, *25.8.1744 – †18.12.1803, německý osvícenský filozof, spisovatel a literární vědec; protestantský kazatel, od roku 1776 generální superintendant ve Výmaru. Již v raných kritických spisech o jazycích a literatuře, ovlivněných G. E. LessingemJ. J. Winckelmannem, poukázal na historické souvislosti, jež podmiňují vývoj literatury. Brzy se stal nejvýznamnějším teoretikem období Sturm und Drang a německé klasiky. Jeho práce o Ossianovi a německém umění podstatně přispěly ke znovuobjevení lidové poezie. Ve studiích o původu řeči uplatnil princip historického vývoje na vznik a vývoj jazyka a dokazoval jeho lidský původ z vývoje rozumu. Prosazoval nové hodnocení díla Shakespearova a zdůrazňoval nepomíjející hodnotu antického umění, zejména výtvarného. Podněcoval sbírání lidových písní, ukazoval na pravdivost a krásu v lidové poezii a svým dílem Stimmen der Völker in Liedern (Hlasy národů v písních) přispěl k demokratickému pojetí literatury. Jako filozof reprezentuje novou etapu ve vývoji německého osvícenství, která již překonává jednostranný racionalismus, charakteristický ještě pro Lessinga, akcentuje úlohu citu a význam lidské osobnosti, usiluje o harmonii rozumu a srdce a v souvislosti s tím ukazuje mnohotvárnost tvůrčí činnosti člověka i různých národů. Již v 70. letech 18. století se stává Herder jedním z nejvlivnějších německých myslitelů. Osvojil si anglickou senzualistickou filozofii a estetiku 18. století a byl zároveň žákem představitele romantického směru J. G. Hamanna. Podařilo se mu syntetizovat přírodovědné a filozoficko-estetické vymoženosti 18. století a vyjádřit je přístupnou a inspirující formou. Jeho dílem proniká idea organického vývoje celého světa, kterou sleduje v neživé i živé přírodě, životě společnosti i ve vývoji člověka jako v různých stupňích jediného světového organismu. V monumentálních Myšlenkách k filozofii dějin lidstva počíná výkladem vzniku Země a končí nárysem dějin lidstva. Ve spise Briefe zur Befórderung der Humanität (Dopisy k podpoře humanismu) se vyslovil pro jednotný německý stát, hájil nezadatelné právo národů na život v míru, zdůrazňoval nevyhnutelnost historického pokroku, vyjadřoval demokratický patriotismus a světoobčanství, humanitu definoval jako nejvyšší určení a poslání člověka. Kritizoval nekompromisně zlořády feudální společnosti, vystupoval za právo národů na sebeurčení a vyslovoval se pro nezbytnost revolucí. – Herder byl odpůrcem subjektivně idealistické filozofie Fichtovy i formální estetiky I. Kanta. Jeho světový názor lze charakterizovat jako idealistický monismus, ovlivněný panteistickomaterialistickou filozofií B. Spinozy, s výraznými dialektickými prvky.


 

Odkazující hesla: Bredetzky, Bruno, Čelakovský, dějiny umění, estetika, filozofie dějin, filozofie kultury, herderismus, Iselin, jungmannovci, Karel August, německá literatura, osvícenská literatura, osvícenství, Palacký, parabola, preromantismus, rozpor, Shaftesbury, Shakespeare, slavistika
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 11.7.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.