concerto grosso

Hudba

[Končerto groso], (termín pochází z italštiny) barokní typ instrumentálního koncertu. Jde o několikavětou instrumentální hudební formu, v níž se komorní nástrojová skupina, tzv. concertino (zpravidla dva až tři melodické nástroje s continuem, například dvoje housle a cembalo), střídá s celým orchestrálním souborem zvaným concerto grosso, ripieno nebo tutti (obvykle menší smyčcový soubor s několika málo dechovými nástroji). Vznik concerta grossa byl podmíněn rozmachem nástrojařství na rozhraní 16. a 17. století, kdy se umělá nástrojová hudba oprostila od závislosti na hudbě vokální, a tím se vymanila i z područí hudby církevní. Tato hudební forma vznikla koncem 17. století, dobou jejího největšího rozkvětu byla I. polovina 18. století. K největším mistrům concerta grossa patří G. Torelli, A. Vivaldi (ustálil formu: allegro-andante-allegro), J. S. Bach (Braniborské koncerty) a G. F. Händel. V klasicismu a romantismu concerto grosso ustoupilo virtuóznímu sólovému koncertu, ve 20. století však znovu ožívá (M. Reger, E. Křenek, B. Martinů, P. Bořkovec, I. F. Stravinskij).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 30. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alessandro Stradella, Antonio Vivaldi, boloňská škola, canzona, concertino, Čtvero ročních dob (Jaro), Georg Friedrich Händel, Giovanni Battista Sammartini, Giuseppe Torelli, italská hudba, Johann Sebastian Bach, Pietro Locatelli, ripieno, ritornel.

Reklama: