nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Gorillaz
 Britská hudební skupina, která je v médiích prezentována jako společenství čtyř kreslených...

U2
 Irská hudební skupina založená v roce 1976 v Dublinu nejprve pod názvem Feedback, později...

Presley
 Elvis Aaron, *8.1.1935 (Tupelo, Mississippi) – †16.8.1977 (Memphis, Tennessee), americký...

Hunebelle
 [Űnbel], André, *1.9.1896 (Meudon, Francie) -†27.11.1985 (Nice, Francie), francouzský filmový...

Znouzectnost
 ZNC – česká plzeňská hudební punková skupina založená v roce 1986 na troskách rozpadlé...


tomismus
Filozofický a teologický směr vycházející z díla Tomáše Akvinského. Tomismus byl vrcholem středověké scholastiky.
Smiřuje především mínění církevních autorit s Aristotelovou filozofií, ovšem jen tak, že Aristotela značně pozměňuje. Pomocí páru aristotelských kategorií skutečnosti a možnosti (aktu a potence) nastiňuje na základě církevních dogmat hierarchicky stupňovitou stavbu jsoucna, která – přenesena na problémy společnosti a státu odpovídá stavovskému členění společnosti. Poznání je pro člověka podle tomismu možné jen potud, pokud mu bůh dá možnost účastnit se na své moudrosti. Tato účast na boží moudrosti není pro všechny lidi stejná.
Pro svou spřízněnost s heterodoxními formami aristotelismu (hlavně s averroismem Sigera z BrabantuBoetia de Dacia) byl tomismus záhy ostře kritizován. Proti tomistům se obrátila zejména fronta augustinsky orientovaných myslitelů, soustředěných hlavně ve františkánském řádu (J.Peckhem, R.Kilwardby). J.Duns Scotus napadl základní teze tomismu od proporční analogie až po harmonii mezi vírou a vědou. W.Occam se od Tomáše Akvinského odvrátil ještě více položil důraz na poznání jednotlivin a kritizoval i jeho pojetí poznání a obecnin.
V boji jednotlivých směrů se scholastika rozkládala a dominikánští tomisté byli nuceni začátkem 80. let 14. století vyklidit i svou hlavní baštu, pařížskou univerzitu, a uchýlit se do Prahy a Vídně. V Paříži převládala via moderna, nominalismus.
K obnově tomismu došlo až začátkem 16. století, kdy církev potřebovala nutně světonázorovou syntézu. Lovaňský profesor Petr Crockeart začal v Paříži přednášet ne již podle spisů Petra Lombarda, nýbrž, podle Sumy teologické Tomáše Akvinského.
V 16. století se rozvíjela hlavně pod vlivem Španělů novoscholastika, jejímiž nejvýraznějšími představiteli byli F.Suárez, F.de Vittoria, D.de Soto, M.Cano, D.Bañez. Hlavními středisky se staly univerzity v Salamance a Coimbře.
V Čechách se tento proud prosadil po Bílé hoře, kdy v Praze působil Rodrigo Arriaga, autor Kursu filozofie 17. století. Tento tomismus směřoval spíše k deskripci a k jakémusi fenomenalismu, některými rysy se přibližoval i problémům transcendentalistické filozofie konce 18. století.
V 17. a 18. století existovaly kromě scotismu, occamismu a augustiánských proudů v rámci křesťanské filozofie dva tomismy, rigidní tomismus dominikánský a pružnější jezuitský.
Od 40. let 19. století sílila tendence k obnově tomismu zvláště ve Francii, v jižním Německu a v Itálii, která vyvrcholila roku 1879 encyklikou Lva XIII. Aeterni patris, jíž byl tomismus uznán za oficiální filozofii katolické církve, což zopakoval roku 1914 Pius X. v encyklice Doctoris Angelici. Stalo se povinností pro katolické školy učit teologii i filozofii v tomistickém duchu. V rámci novotomismu vznikla řada směrů, z nichž nejvýznamnější je personalismus E.Mouniera a integrální humanismus J.Maritaina.
Mimo katolické prostředí měl tomismus jistý ohlas u protestantů v 16. až 17. století, větší pak u pravoslavných církví.
Viz také novotomismus.


 

Odkazující hesla: Alzate y Ramirez, analogie bytí, Lagarde, Maritain, Mihardja, Montagne, novotomismus, Occam, středověká filozofie, Teilhard de Chardin, teologie a filozofie, Tomáš Akvinský, univerzália, z Gentu Jindřich
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 15.12.2003
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.