tolerance

[Latina], imunologie, stav specifické nereaktivity (neodpovídavosti) organismu na určitý antigen, který za jiných podmínek u téhož dospělého jedince vyvolá imunitní reakci (tvorbu protilátek, odhojení transplantátu). Imunologická tolerance vzniká tehdy, když dostatečné množství antigenu přichází do organismu v době, kdy ještě nemá schopnost imunologicky odpovídat (v době embryonálního vývoje, u novorozence) nebo je současně ovlivněn některými látkami (lektiny). Imunologická tolerance byla poprvé experimentálně dokázána R. E. Billinghamem (*1921), L. Brentem a P. B. Medawarem v roce 1953 a u kuřat M. Haštkem. Mechanismus vzniku a udržování imunologické tolerance je komplexní, účastní se v něm tzv. supresorové buňky a blokující sérové faktory. Imunologická tolerance je specifická, a proto se neodpovídavost vztahuje pouze k antigenu, který byl použit k jejímu vyvolání (indukci).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 8. 2000
Autor: -red-

Reklama: