nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Bittová
 Iva, *22.7.1958 (Bruntál), česká houslistka, zpěvačka a herečka. V dětství chodila do...

Dědeček
 Jiří, *13.2.1953 (Karlovy Vary), český písničkář, básník, textař, překladatel a autor...

Těžkej pokondr
 České pěvecké duo tvořené od roku 1995 moderátory rádia Evropa 2 Romanem Ondráčkem (*26.7.1966...

Janžurová
 Iva, *19.5.1941 (Žirovnice u Pelhřimova, Protektorát Čechy a Morava), česká filmová a ...

Habera
 Pavol, *12.4.1962, slovenský zpěvák a skladatel pop-music. V 80. letech hrál s ...


bengálská literatura
Bengálská literatura je nejbohatší z novoindických literatur severní Indie psaných v novoindických jazycích. Ve starém údobí (v 10. až 18. století) převládla hinduistická produkce, jež ideově navazovala na staroindické písemnictví, ale obohatila celou indickou literaturu o mangaly, epické skladby k poctě bohyně Manasy a Čandí, i lyrickými veršovanými písněmi pady, inspirovanými zejména milostným životem boha Krišny (Višnua). Všechna stará bengálská literatura je veršovaná a s výjimkou nevelké muslimské části z 16. až 18. století náboženská. Vedle počátečních tantrických písní čarjá (10. až 11. století) vynikli B. Čandídás, Krittibás, Mukundarám Čakrabartí (16. století) svým eposem Čandínangal (Píseň k poctě Čandí) a především Bháratčandra Ráj (18. století), který dovršil starou tradici třídílným epickým dílem Annadámangal (Píseň k poctě Annady).
Po desetiletích hlubokého úpadku začala v 19. století moderní etapa bengálské literatury. V Kalkatě bylo centrum britské koloniální správy, roku 1800 zde byla založena první bengálská tiskárna, klasická díla evropské a staroindické literatury byla překládána do bengálštiny. Vznikaly nové žánry – drama (Dínabandhu Mitra, *1829–†1874), román (Čattopádhjáj) a moderní poezie (M. N. Datta). Modernizaci bengálské literatury dovršil R. Thákur. Rozmach levicově a protikoloniálně zaměřené literatury přinesla 40. léta, kdy vrcholí tvorba romanopisce a povídkáře M. Bandjopádhjáje, lyrika Džíbanánandy Dáše (*1899–†1954). Po osvobození Indie a rozdělení Bengálska došlo k výrazné diferenciaci. Silnější je indická západobengálská složka soustředěná v Kalkatě, kde tvořil sociálné prózy N. Gangopádhjáj, formálně vytříbené verše Bišnu De, krátké povídky Banaphul, romány a povídky Samareš Basu. Ve východní části (dnes Bangladéš) navazuje na bohatou tradici folklóru Džasimuddín, celkově však literární tvorba nedosahuje vysoké úrovně indických autorů Západního Bengálska.


 

Odkazující hesla: novoindické literatury
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 7.6.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.