nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Jones
 Tom, *7.6.1940, vlastním jménem Thomas Jones Woodward, britský zpěvák a herec. Zpívat začal již...

Tarantino
 Quentin,*27.3.1963 (Knoxville, Tennessee, USA), vlastním jménem Quentin Jerome Tarantino, americký...

Destiny's Child
 Americká dívčí vokální skupina založená roku 1990 v texaském Houstonu. Jejími členkami byly až...

Heston
 [Hestn], Charlton, *4.10.1923 (podle některých pramenů 1924, Evanston, Illinois, USA) – †6.4...

Špáta
 Jan, *25.10.1932 (Náchod) – †18.8.2006 (Praha), český kameraman a režisér krátkých filmů...


bengálská literatura
Bengálská literatura je nejbohatší z novoindických literatur severní Indie psaných v novoindických jazycích. Ve starém údobí (v 10. až 18. století) převládla hinduistická produkce, jež ideově navazovala na staroindické písemnictví, ale obohatila celou indickou literaturu o mangaly, epické skladby k poctě bohyně Manasy a Čandí, i lyrickými veršovanými písněmi pady, inspirovanými zejména milostným životem boha Krišny (Višnua). Všechna stará bengálská literatura je veršovaná a s výjimkou nevelké muslimské části z 16. až 18. století náboženská. Vedle počátečních tantrických písní čarjá (10. až 11. století) vynikli B. Čandídás, Krittibás, Mukundarám Čakrabartí (16. století) svým eposem Čandínangal (Píseň k poctě Čandí) a především Bháratčandra Ráj (18. století), který dovršil starou tradici třídílným epickým dílem Annadámangal (Píseň k poctě Annady).
Po desetiletích hlubokého úpadku začala v 19. století moderní etapa bengálské literatury. V Kalkatě bylo centrum britské koloniální správy, roku 1800 zde byla založena první bengálská tiskárna, klasická díla evropské a staroindické literatury byla překládána do bengálštiny. Vznikaly nové žánry – drama (Dínabandhu Mitra, *1829–†1874), román (Čattopádhjáj) a moderní poezie (M. N. Datta). Modernizaci bengálské literatury dovršil R. Thákur. Rozmach levicově a protikoloniálně zaměřené literatury přinesla 40. léta, kdy vrcholí tvorba romanopisce a povídkáře M. Bandjopádhjáje, lyrika Džíbanánandy Dáše (*1899–†1954). Po osvobození Indie a rozdělení Bengálska došlo k výrazné diferenciaci. Silnější je indická západobengálská složka soustředěná v Kalkatě, kde tvořil sociálné prózy N. Gangopádhjáj, formálně vytříbené verše Bišnu De, krátké povídky Banaphul, romány a povídky Samareš Basu. Ve východní části (dnes Bangladéš) navazuje na bohatou tradici folklóru Džasimuddín, celkově však literární tvorba nedosahuje vysoké úrovně indických autorů Západního Bengálska.


 

Odkazující hesla: novoindické literatury
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 7.6.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.