nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Radůza
 *1973 (Praha), česká zpěvačka, multiinstrumentalistka a skladatelka. Po studiích na gymnáziu...

Cicvárek
 Ivo, *1975, český písničkář a pedagog. Vystudoval český jazyk a výtvarnou výchovu na...

Visací zámek
 Česká hudební punková skupina vzniklá roku 1982. Dodnes hraje v původní sestavě: Jan Haubert...

Jakubisko
 Juraj, *30.4.1938 (Kojšov, Slovensko), slovenský filmový scenárista, režisér a kameraman. Od...

Freeman
 [Frímen], Morgan, *1.6.1937 (Memphis, Tennessee, USA), americký filmový herec a producent...


bengálská literatura
Bengálská literatura je nejbohatší z novoindických literatur severní Indie psaných v novoindických jazycích. Ve starém údobí (v 10. až 18. století) převládla hinduistická produkce, jež ideově navazovala na staroindické písemnictví, ale obohatila celou indickou literaturu o mangaly, epické skladby k poctě bohyně Manasy a Čandí, i lyrickými veršovanými písněmi pady, inspirovanými zejména milostným životem boha Krišny (Višnua). Všechna stará bengálská literatura je veršovaná a s výjimkou nevelké muslimské části z 16. až 18. století náboženská. Vedle počátečních tantrických písní čarjá (10. až 11. století) vynikli B. Čandídás, Krittibás, Mukundarám Čakrabartí (16. století) svým eposem Čandínangal (Píseň k poctě Čandí) a především Bháratčandra Ráj (18. století), který dovršil starou tradici třídílným epickým dílem Annadámangal (Píseň k poctě Annady).
Po desetiletích hlubokého úpadku začala v 19. století moderní etapa bengálské literatury. V Kalkatě bylo centrum britské koloniální správy, roku 1800 zde byla založena první bengálská tiskárna, klasická díla evropské a staroindické literatury byla překládána do bengálštiny. Vznikaly nové žánry – drama (Dínabandhu Mitra, *1829–†1874), román (Čattopádhjáj) a moderní poezie (M. N. Datta). Modernizaci bengálské literatury dovršil R. Thákur. Rozmach levicově a protikoloniálně zaměřené literatury přinesla 40. léta, kdy vrcholí tvorba romanopisce a povídkáře M. Bandjopádhjáje, lyrika Džíbanánandy Dáše (*1899–†1954). Po osvobození Indie a rozdělení Bengálska došlo k výrazné diferenciaci. Silnější je indická západobengálská složka soustředěná v Kalkatě, kde tvořil sociálné prózy N. Gangopádhjáj, formálně vytříbené verše Bišnu De, krátké povídky Banaphul, romány a povídky Samareš Basu. Ve východní části (dnes Bangladéš) navazuje na bohatou tradici folklóru Džasimuddín, celkově však literární tvorba nedosahuje vysoké úrovně indických autorů Západního Bengálska.


 

Odkazující hesla: novoindické literatury
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 7.6.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.