nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Dido
 *25.12.1971 (Londýn), plným jménem Florian Cloud De Bounevialle Armstrong, britská zpěvačka. Od pěti...

Štěpánek
 Martin, *11.1.1947 (Praha, Československo) – †16.09.2010 (Praha, Česká republika), český...

Šabach
 Petr, *23.8.1951 (Praha), český spisovatel. Studoval na střední knihovnické škole, po 1. ročníku...

Jones
 Norah, *30.3.1979 (Brooklyn, New York), vlastním jménem Geethali Norah Jones Shankar, americká...

Pražský výběr
 Česká hudební skupina vzniklá roku 1976 jako odnož Pražského Big Bandu. První období čistého jazz...


atomismus novověký
novověký, vývoj idejí atomismu v podmínkách novodobého boje materialismu s idealismem a vývoje přírodních věd od klasické mechanické přírodovědy k moderní fyzice atomu. Převládnutí idealismem světového názoru v pozdní antice a středověku vedlo k potlačování materialismu učení starověkých atomistů, jejichž díla upadala v zapomenutí nebo se vůbec nezachovala. Renesance obnovila antických atomismus v těsné souvislosti s vývojem přírodních věd. Gassendi oživil materialismu Epikúrův a snažil se uvést atomistickou tradici do souladu s tehdejší přírodovědou; spojoval přitom scholastický ráz svého učení s ústupky náboženství podle teorie dvojí pravdy. V různém stupni a formě zastávali atomismus Bruno, Galilei, Descartes, R. Boyle, dále HuygensNewton, z filozofů zejména Diderot a Robinet. Nové rysy atomismu 17. a 18. století odrážejí převahu mechaniky v přírodovědném myšlení té doby. Pohyb atomů je nyní chápán z hlediska objevených zákonů mechaniky, atomům se připisují výlučně mechanické vlastnosti a jejich pohyb se převádí na tlaky a srážky podle zákonů gravitace. Prvým pokusem překonat mechanistický ráz atomismu jsou názory M. V. Lomonosova o kvalitativních rozdílech atomů a různých stupních spojování materiálních částic. Objev atomové váhy (atomové hmotnosti) Daltonem, Mendělejevova periodická soustava prvků a další přírodovědném poznatky znamenají počátky přechodu od staré atomistiky k novodobé fyzice jádra a elementárních částic. – Objektivním idealistickým protipólem materialistického učení o atomech se stala nauka o monádách. I ona má historicko-filozofické kořeny v antice, v pythagoreismu pozdní platónské Akademii; v novověku se rozvíjela v myšlení G. Bruna a zvláště španělského scholastika Suáreze, v německé naturfilozofii a nejsoustavněji Leibnizově monadologii; později se monadologické ideje objevují též u Herbarta, Lotzeho a dále u Husserla, Whiteheada, jakož i v personalismu. Leibnizovy monády jsou jako atomy konstitutivními prvky bytí, jsou však netělesné, nejjednodušší substance, "pravé atomy přírody"; připisuje se jim nedělitelnost, nezničitelnost, ale také nepřístupnost vnějším afekcím (nemají oken) a neopakovatelnost, dále samostatnost, schopnost vývoje a především psychická aktivita ve vnímání a snažení. Monády se nalézají na různém stupni vývoje od primitivních s temnou percepcí přes duše, jež mají vedle požitků i paměť, až po duchovní monády, které se vyznačují jasnými percepcemi a vědomím. Monády odrážejí jako v zrcadle celý vesmír a tvoří nepřetržitou souvislost psychického života. Soulad mezi nimi sjednává bůh na základě předzjednané harmonie. – V české buržoázní filozofii se pokusil J. Durdík spojit leibnizovskou monadologii s prvky Newtonovy fyziky. Na Slovensku se k atomismu hlásil I. Caban, dále A. Jaslinský a A. Revický. Poslední z nich interpretovali atomismus také idealisticky. – Idealistické transformace myšlenek atomismu vedou k tomu, že tato koncepce ztrácí svou ideologickou průbojnost.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 2.9.2002
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.