nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Filipovský
 František, *23.9.1907 (Přelouč) – †26.10.1993 (Praha), český herec. Od dětství se u něj...

Kusturica
 Emir, *24.11.1954 (Sarajevo, bývalá Jugoslávie), bosenský filmový a televizní režisér, hudebník...

Björk
 *21.11.1965 (Reykjavík), celým jménem Björk Guodmundóttir, islandská zpěvačka. Od mládí se plně...

Wayne
 [Vejn], John, *26.5.1907 (Winterset, Iowa, USA) – †11.6.1979 (Los Angeles, USA), vlastním jménem...

Vaňková
 Ludmila, *9.5.1927 (Praha), česká prozaička. Studovala obor sociologie a psychologie na...


atomismus novověký
novověký, vývoj idejí atomismu v podmínkách novodobého boje materialismu s idealismem a vývoje přírodních věd od klasické mechanické přírodovědy k moderní fyzice atomu. Převládnutí idealismem světového názoru v pozdní antice a středověku vedlo k potlačování materialismu učení starověkých atomistů, jejichž díla upadala v zapomenutí nebo se vůbec nezachovala. Renesance obnovila antických atomismus v těsné souvislosti s vývojem přírodních věd. Gassendi oživil materialismu Epikúrův a snažil se uvést atomistickou tradici do souladu s tehdejší přírodovědou; spojoval přitom scholastický ráz svého učení s ústupky náboženství podle teorie dvojí pravdy. V různém stupni a formě zastávali atomismus Bruno, Galilei, Descartes, R. Boyle, dále HuygensNewton, z filozofů zejména Diderot a Robinet. Nové rysy atomismu 17. a 18. století odrážejí převahu mechaniky v přírodovědném myšlení té doby. Pohyb atomů je nyní chápán z hlediska objevených zákonů mechaniky, atomům se připisují výlučně mechanické vlastnosti a jejich pohyb se převádí na tlaky a srážky podle zákonů gravitace. Prvým pokusem překonat mechanistický ráz atomismu jsou názory M. V. Lomonosova o kvalitativních rozdílech atomů a různých stupních spojování materiálních částic. Objev atomové váhy (atomové hmotnosti) Daltonem, Mendělejevova periodická soustava prvků a další přírodovědném poznatky znamenají počátky přechodu od staré atomistiky k novodobé fyzice jádra a elementárních částic. – Objektivním idealistickým protipólem materialistického učení o atomech se stala nauka o monádách. I ona má historicko-filozofické kořeny v antice, v pythagoreismu pozdní platónské Akademii; v novověku se rozvíjela v myšlení G. Bruna a zvláště španělského scholastika Suáreze, v německé naturfilozofii a nejsoustavněji Leibnizově monadologii; později se monadologické ideje objevují též u Herbarta, Lotzeho a dále u Husserla, Whiteheada, jakož i v personalismu. Leibnizovy monády jsou jako atomy konstitutivními prvky bytí, jsou však netělesné, nejjednodušší substance, "pravé atomy přírody"; připisuje se jim nedělitelnost, nezničitelnost, ale také nepřístupnost vnějším afekcím (nemají oken) a neopakovatelnost, dále samostatnost, schopnost vývoje a především psychická aktivita ve vnímání a snažení. Monády se nalézají na různém stupni vývoje od primitivních s temnou percepcí přes duše, jež mají vedle požitků i paměť, až po duchovní monády, které se vyznačují jasnými percepcemi a vědomím. Monády odrážejí jako v zrcadle celý vesmír a tvoří nepřetržitou souvislost psychického života. Soulad mezi nimi sjednává bůh na základě předzjednané harmonie. – V české buržoázní filozofii se pokusil J. Durdík spojit leibnizovskou monadologii s prvky Newtonovy fyziky. Na Slovensku se k atomismu hlásil I. Caban, dále A. Jaslinský a A. Revický. Poslední z nich interpretovali atomismus také idealisticky. – Idealistické transformace myšlenek atomismu vedou k tomu, že tato koncepce ztrácí svou ideologickou průbojnost.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 2.9.2002
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.