nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Vondráčková
 Helena, *24.6.1947 (Praha), česká zpěvačka pop-music, herečka a tanečnice. Studovala na SVVŠ...

Scheider
 Roy, *10.11.1935 (Orange, New Jersey, USA) – †10.2.2008 (USA), vlastním jménem Roy Richard...

Sandler
 Adam, *9.9.1966 (Brooklyn, New York, USA), vlastním jménem Adam Richard Sandler, americký filmový...

Owen
 [Ouvn], Clive, *3.10.1964 (Keresley, Coventry, Warwickshire, Velká Británie), britský televizní...

Rush
 [Raš], Geoffrey, *6.7.1951 (Toowoomba, Queensland, Austrálie), australský divadelní a filmový...


atomismus novověký
novověký, vývoj idejí atomismu v podmínkách novodobého boje materialismu s idealismem a vývoje přírodních věd od klasické mechanické přírodovědy k moderní fyzice atomu. Převládnutí idealismem světového názoru v pozdní antice a středověku vedlo k potlačování materialismu učení starověkých atomistů, jejichž díla upadala v zapomenutí nebo se vůbec nezachovala. Renesance obnovila antických atomismus v těsné souvislosti s vývojem přírodních věd. Gassendi oživil materialismu Epikúrův a snažil se uvést atomistickou tradici do souladu s tehdejší přírodovědou; spojoval přitom scholastický ráz svého učení s ústupky náboženství podle teorie dvojí pravdy. V různém stupni a formě zastávali atomismus Bruno, Galilei, Descartes, R. Boyle, dále HuygensNewton, z filozofů zejména Diderot a Robinet. Nové rysy atomismu 17. a 18. století odrážejí převahu mechaniky v přírodovědném myšlení té doby. Pohyb atomů je nyní chápán z hlediska objevených zákonů mechaniky, atomům se připisují výlučně mechanické vlastnosti a jejich pohyb se převádí na tlaky a srážky podle zákonů gravitace. Prvým pokusem překonat mechanistický ráz atomismu jsou názory M. V. Lomonosova o kvalitativních rozdílech atomů a různých stupních spojování materiálních částic. Objev atomové váhy (atomové hmotnosti) Daltonem, Mendělejevova periodická soustava prvků a další přírodovědném poznatky znamenají počátky přechodu od staré atomistiky k novodobé fyzice jádra a elementárních částic. – Objektivním idealistickým protipólem materialistického učení o atomech se stala nauka o monádách. I ona má historicko-filozofické kořeny v antice, v pythagoreismu pozdní platónské Akademii; v novověku se rozvíjela v myšlení G. Bruna a zvláště španělského scholastika Suáreze, v německé naturfilozofii a nejsoustavněji Leibnizově monadologii; později se monadologické ideje objevují též u Herbarta, Lotzeho a dále u Husserla, Whiteheada, jakož i v personalismu. Leibnizovy monády jsou jako atomy konstitutivními prvky bytí, jsou však netělesné, nejjednodušší substance, "pravé atomy přírody"; připisuje se jim nedělitelnost, nezničitelnost, ale také nepřístupnost vnějším afekcím (nemají oken) a neopakovatelnost, dále samostatnost, schopnost vývoje a především psychická aktivita ve vnímání a snažení. Monády se nalézají na různém stupni vývoje od primitivních s temnou percepcí přes duše, jež mají vedle požitků i paměť, až po duchovní monády, které se vyznačují jasnými percepcemi a vědomím. Monády odrážejí jako v zrcadle celý vesmír a tvoří nepřetržitou souvislost psychického života. Soulad mezi nimi sjednává bůh na základě předzjednané harmonie. – V české buržoázní filozofii se pokusil J. Durdík spojit leibnizovskou monadologii s prvky Newtonovy fyziky. Na Slovensku se k atomismu hlásil I. Caban, dále A. Jaslinský a A. Revický. Poslední z nich interpretovali atomismus také idealisticky. – Idealistické transformace myšlenek atomismu vedou k tomu, že tato koncepce ztrácí svou ideologickou průbojnost.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 2.9.2002
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2016, OPTIMUS s.r.o.