nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Herz
 Juraj, *6.9.1934 (Kežmarok), filmový režisér, scenárista a herec. Vystudoval fotografii na...

Payne
 [Pejn], C. Douglas, *1949 (Akron, Ohio), americký spisovatel. Po studiu evropské historie na Harvard...

Carey
 Mariah, *27.3.1970 (Long Island, New York), americká zpěvačka a herečka. Její otec, letecký...

Halík
 Tomáš, *1.6.1948, český katolický kněz, teolog, sociolog, vysokoškolský učitel a spisovatel...

King
 Stephen Edwin, *21.9.1947 (Portland, Maine), americký spisovatel a scenárista. Střední školu...


atomismus novověký
novověký, vývoj idejí atomismu v podmínkách novodobého boje materialismu s idealismem a vývoje přírodních věd od klasické mechanické přírodovědy k moderní fyzice atomu. Převládnutí idealismem světového názoru v pozdní antice a středověku vedlo k potlačování materialismu učení starověkých atomistů, jejichž díla upadala v zapomenutí nebo se vůbec nezachovala. Renesance obnovila antických atomismus v těsné souvislosti s vývojem přírodních věd. Gassendi oživil materialismu Epikúrův a snažil se uvést atomistickou tradici do souladu s tehdejší přírodovědou; spojoval přitom scholastický ráz svého učení s ústupky náboženství podle teorie dvojí pravdy. V různém stupni a formě zastávali atomismus Bruno, Galilei, Descartes, R. Boyle, dále HuygensNewton, z filozofů zejména Diderot a Robinet. Nové rysy atomismu 17. a 18. století odrážejí převahu mechaniky v přírodovědném myšlení té doby. Pohyb atomů je nyní chápán z hlediska objevených zákonů mechaniky, atomům se připisují výlučně mechanické vlastnosti a jejich pohyb se převádí na tlaky a srážky podle zákonů gravitace. Prvým pokusem překonat mechanistický ráz atomismu jsou názory M. V. Lomonosova o kvalitativních rozdílech atomů a různých stupních spojování materiálních částic. Objev atomové váhy (atomové hmotnosti) Daltonem, Mendělejevova periodická soustava prvků a další přírodovědném poznatky znamenají počátky přechodu od staré atomistiky k novodobé fyzice jádra a elementárních částic. – Objektivním idealistickým protipólem materialistického učení o atomech se stala nauka o monádách. I ona má historicko-filozofické kořeny v antice, v pythagoreismu pozdní platónské Akademii; v novověku se rozvíjela v myšlení G. Bruna a zvláště španělského scholastika Suáreze, v německé naturfilozofii a nejsoustavněji Leibnizově monadologii; později se monadologické ideje objevují též u Herbarta, Lotzeho a dále u Husserla, Whiteheada, jakož i v personalismu. Leibnizovy monády jsou jako atomy konstitutivními prvky bytí, jsou však netělesné, nejjednodušší substance, "pravé atomy přírody"; připisuje se jim nedělitelnost, nezničitelnost, ale také nepřístupnost vnějším afekcím (nemají oken) a neopakovatelnost, dále samostatnost, schopnost vývoje a především psychická aktivita ve vnímání a snažení. Monády se nalézají na různém stupni vývoje od primitivních s temnou percepcí přes duše, jež mají vedle požitků i paměť, až po duchovní monády, které se vyznačují jasnými percepcemi a vědomím. Monády odrážejí jako v zrcadle celý vesmír a tvoří nepřetržitou souvislost psychického života. Soulad mezi nimi sjednává bůh na základě předzjednané harmonie. – V české buržoázní filozofii se pokusil J. Durdík spojit leibnizovskou monadologii s prvky Newtonovy fyziky. Na Slovensku se k atomismu hlásil I. Caban, dále A. Jaslinský a A. Revický. Poslední z nich interpretovali atomismus také idealisticky. – Idealistické transformace myšlenek atomismu vedou k tomu, že tato koncepce ztrácí svou ideologickou průbojnost.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 2.9.2002
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.