Kingstonská měnová dohoda

Jamajská měnová dohoda – souhrn zásad přijatých v lednu roku 1976 v Kingstonu (Jamajka), které vedly ke změně mezinárodní měnové soustavy zavedené bretton-woodskými dohodami (z roku 1944). Kingstonská měnová dohoda se stala základem změny stanov Mezinárdního měnového fondu (z roku 1976). Tato úprava zabezpečuje právo veta pro USA s hlasovací silou 21,53 %, EHS s hlasovací silou 27,09 % a pro rozvojové země (Skupina 77) jako celek. Stanovila následující hlavní změny: a) U měnových kursů byla opuštěna zásada pevných parit, respektive upravovatelných pevných parit s přimými nebo nepřímými vazbami na zlato. Byl zakotven systém kursů ústředních (směrných) a zejména kursů pohyblivých (floatingu). b) Zavedení upravovatelné pevné parity s přípustným kursovým rozpětím 4,5 % v budoucnosti. c) Postupné omezování úlohy měnového zlata v mezinárodním měnovém systému (zlato vyloučeno z úlohy společného jmenovatele pro soustavu parit a jiných měnových kursů). Ruší se oficiální cena zlata. Odpadá povinnost členů Mezinárodního měnového fondu platit ve zlatě část členské kvóty. Zlato v držbě Mezinárodního měnového fondu bude prodáno (aukcí) či vráceno. Připouští se obnova nákupu a prodeje zlata národními měnovými orgány za volné ceny. d) Zvláštní práva čerpání se stanou hlavní složkou mezinárodních měnových rezerv (nahradí zlato v kursových vztazích). Kingstonská měnová dohoda tak fixovala pro další „přechodné období“ měnové režimy vytvořené chaoticky za krizových podmínek, zejména v roce 1971. Došlo tím i formálně k potvrzení rozpadu bretton-woodských dohod a s nimi spojené mezinárdní měnové soustavy.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 21. 9. 2000
Autor: -red-

Reklama: