nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Novák
 Petr, *6.9.1945 (Praha) – †19.8.1997 (Praha), český zpěvák a skladatel. V Praze...

Crowe
 [Krau], Russell, *7.4.1964 (Wellington, Nový Zéland), vlastním jménem Russell Ira Crowe, filmový...

Eastwood
 Clint, *31.5.1930 (San Francisco, Kalifornie, USA), vlastním jménem Clinton Eastwood jr., americký...

Vondráčková
 Helena, *24.6.1947 (Praha), česká zpěvačka pop-music, herečka a tanečnice. Studovala na SVVŠ...

Cooper
 [Kúpr], Gary, *7.5.1901 (Helena, Montana, USA) – †13.5.1961 (Los Angeles, Kalifornie, USA...


Kierkegaard fotografieilustrace (3)videazvukymapyodkazy
[kjerkegór] Sóren, *5.5.1813 – †11.11.1855, dánský teolog, filosof a spisovatel, předchůdce existencialismu a tzv. dialektické teologie. Jeho myšlení je prvním vyhraněným teoretickým výrazem krize filosofie a náboženství v polovině 19. století. S německou romantikou sdílí zjitřený pocit subjektivity. Sokratovskou ironii, o níž napsal svou magisterskou disertaci, interpretoval v duchu protestantismu. Především však reprezentuje protiracionalistickou reakci na hegelovskou filosofii. Jeho hlavní problém je, jak se může konkrétní člověk ve své konečnosti prosadit proti "totalitním" nárokům logicky zkonstruovaného světa, proti společenské nivelaci a formalisticky zplaněné víře oficiálního křesťanství. Hegela kritizoval jako vrchol filosofie, která zbytněním obecného, lidstva, lidu, státu vylučuje ontologický význam osobnostního principu. Proti tomu staví "subjektivní pravdu", "individuální existenci", "kvalitativní dialektiku" jako prostředky zachování osobního poměru jedince k bohu. Na cestě k bohu prochází člověk podle Kierkegaarda třemi stupni: v estetickém stadiu se oddává smyslově emocionálním slastem, ale zříká se své "autentické existence", což vede k rozčarování; v etickém stadiu poznává a volí sám sebe a hledá harmonii se společností; v nejvyšším náboženském stadiu, k němuž dospívá pro radikální protiklad božského a lidského světa jen "skokem", nalézá své pravé bytí v náboženském smyslu existence. Kierkegaard svým způsobem obnovil patristickou zásadu credo, quia absurdum: víra začíná tam, kde myšlení končí. Trval na radikální paradoxnosti víry a vysmívá se pokusům hegelovské filosofie nebo liberální protestantské teologie víru racionalizovat. Vědecký způsob filozofii odmítá, zavádí do ní kategorie strachu, zklamání, odhodlanosti ap. a vytváří myšlenkové struktury, které se do té doby v evropské filosofii nevyskytovaly. Kierkegaard se dostal do ostrých konfliktů s dánskou církví a státem. Jeho filosofie byla za jeho života a delší dobu po jeho smrti téměř neznámá. Ve 20. století se však ke Kierkegaardovu myšlení vrátila protestantská "dialektická teologie" a od 20. let 20. století existencialismus. Způsob Kierkegaardova filosofování se stal vzorem pro iracionalistické směry pozdějších filosofií.


Sóren Kierkegaard


 

Odkazující hesla: absurdita, Andersch, činnost, dialog, existence, existencialismus, filozofie, iracionalismus, Jaspers, ordre du coeur, Schulz, Sokrates, strach, tragické, Unamuno y Jugo, úzkost, zprostředkování
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 19.10.2005
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.