těsné kopyto u koní

Změny tvaru rohového pouzdra, které vyvolávají zúžení v určitém úseku kopyta. Rozeznává se kopyto těsné v patkách, v chodidlovém a v korunkovém okraji. Kopyto těsné v patkách má zúženou vnitřní (mediální) patkovou část stěny nebo obě strany, takže patky přiléhají těsně k sobě. Rohový střel je zakrnělý a sevřený mezi rozpěrkami. Pro vznik kopyta těsného v patkách existuje více druhů vysvětlení. Nejprve vždy musí docházet k omezení mechanismu kopyta, po němž následuje změna tvaru. Nejčastější příčiny spočívají v chybách ustájení a chybném podkování, např. nedostatek pohybu, suchá rohovina, dlouhé intervaly mezi obnovou podkování, nesprávné zkracování patkové části stěny, zeslabování rozpěrek a střelu, příliš dlouhá nebo dovnitř zešikmená podkova. Mechanismus kopyta omezují bolestivé procesy v zadních úsecích kopyta a tím dochází k pomalému zužování patek. Proto může být kopyto těsné v patkách též doprovodným symptomem podotrochlózy, chronického zánětu šlach nebo zkostnatění kopytních chrupavek. To objasňuje též častější výskyt kopyta těsného v patkách na hrudních než na pánevních končetinách. Zúžené rohové pouzdro způsobuje občas hmoždění kopytní škáry, a to vyvolává kulhání, které je zřetelnější na tvrdé půdě. Kopyto těsné v patkách, jehož příčinou není nějaké chronické onemocnění kopyta, lze postupně odstranit vhodnou korekturou kopyta. Díky tomu se vytvoří pokud možno co nejpravidelnější poměry zatěžování v kopytě. K rozšíření kopytního pouzdra dále přispívá dostatek pohybu na měkké a vlhké pastvině. Zaškrcení rohové stěny na korunce se označuje jako kopyto těsné v korunkovém okraji. Tento typ těsného kopyta se vyvíjí především u mladých koní se širokými a ostroúhlými kopyty, kteří byli po pobytě na pastvině převedeni na tvrdou půdu. Převedením mladých koní od chovatele do tréninkových zařízení na závodní dráze se změní též nároky na závěsný aparát kopytní kosti a na mechanismus kopyta, čímž se vytváří pozvolná přeměna tvaru kopyta. U kopyta těsného v korunkovém okraji neprobíhá rohová stěna přímočaře, nýbrž je prohnuta konkávně. Kulhání vzniká tehdy, když je zaškrcením hmožděna stěnová škára. V konkávním ohybu stěny reaguje kůň bolestivě jak na pohmat, tak na poklep. Protože jsou deformací postižena nejčastěji kopyta na hrudních končetinách jeví se chod zvířete opatrný a vyvolává klamnou představu o nechuti k pohybu. Cílem terapie bývá zmenšit při pohybu tlak na kopytní stěnu spoluúčastí celého chodidla. K tomu účelu přispívá podkování s elastickou vložkou pod podkovu. Ještě účelněji vypadá trénování koně na měkké půdě. U kopyta těsného v chodidlovém okraji bývá obvod nosného okraje menší než obvod korunkového okraje. Příčinou vzniku je téměř vždy používání příliš krátké podkovy, zanedbávaná úprava kopyta v přední části nebo příliš slabá tvorba rohoviny chodidla. Obzvlášť u skokanů chyby v podkování způsobují, že jsou zadní úseky kopyta nadměrně zatěžovány a patky se silně podsouvají. U rostoucích hříbat se vyskytuje tato odchylka tvaru rohového pouzdra v případech, kdy se mladá zvířata pohybují jen na měkké podestýlce ve stáji. Hmoždění chodidlové škáry vyvolává bolest, která je příčinou drobivé chůze nebo zřetelného kulhání. Pravidelné zkracování rohoviny v přední části a korektura podkování s podkovou se správnou délkou ramen mohou tuto těsnost kopyta pozvolna upravit. Pokud to umožňuje využívání koně, doporučuje se delší pohyb koně bez podkov na pastvině.

Datum vytvoření: 3. 11. 2008
Datum aktualizace: 4. 11. 2008
Autor: -vc-

Reklama: