nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

MacDowell
 [Mekdaul], Andie, *21.4.1958 (Gaffney, Jižní Karolína, USA), vlastním jménem Rosalie Anderson...

Hlas
 Ivan, *10.5.1954 (Praha), český hudebník, skladatel a zpěvák. Vyučil se knihkupcem, po...

Chinaski
 Česká hudební skupina vzniklá roku 1987 pod názvem Starý Hadry. Jejími zakládajícími členy byli...

Birch
 Thora, *11.3.1982 (Los Angeles, Kalifornie, USA), americká filmová herečka. Již od čtyř let...

Hlaváčová
 Jana, *26.3.1938 (Praha, Československo), česká divadelní, filmová a televizní herečka...


antická hudba
Hudba starověkých Řeků a Římanů. V životě Řeků zaujímala hudba mimořádné místo. Těsně spjata s poezií a tancem byla spolu s gymnastikou původně základní složkou výchovy. Řekové připisovali hudbě velký účinek na lidskou duši, viděli v ní nejen estetickou, ale především mravní sílu. To se odráží v názorech pythagorovců a později hlavně u Platóna a Aristotela. Hlavním pramenem je Boěthiův traktát De institutione musica (O základech hudby), který ovšem pochází z doby značně pozdní.
Starořecká hudba byla jednohlasá (vokální i instrumentální), teprve později se objevila heterofonie. Pěstoval se sólový i sborový zpěv, velká pozornost byla věnována nástrojové hře (nauka o hudebních nástrojích, zvaná organiké). Nejužívanějšími hudebními nástroji byly kithara (největší mistr byl Terpandros), lyra a aulos. Dále strunné nástroje forminx, harfa, z dechových trubka salpinx a roh keras, z bicích krotala (podobné kastanětám), kymbalamalé činely) a bubínek tympanon. Řeckým vynálezem jsou hydraulické varhany (Ktesibios, asi 3. století př.n.l.). Velký význam měla hudba jako složka antického divadla. Největší účast hudby byla v Euripidových tragédiích. Starořeckých skladeb se dochovalo velmi málo. Dosud je známo jen 15 autentických památek řecké hudby, z nichž nejznámější jsou dva hymny na boha Apollóna (vtesány do zdi athénské pokladnice v Delfách, 2. století př.n.l.) a skolion na Seikilově náhrobku v Tralles (jihovýchodně od Smyrny, datování nejisté, asi 2. století př.n.l.-l. století n.l.).
Důležitý byl rozvoj hudební teorie, která se stala východiskem evropské hudební teorie středověké. Starořecká hudební teorie se členila na dva základní proudy:
kanonikové vycházeli z matematických základů a odvolávali se k autoritě Pythagorově, jejich nauku zachovali Euklides a Klaudios Ptolemaios a 
harmonikové (Aristoxenos z Tarentu, Aristides, Boěthius) se opírali o praktickou zkušenost a vycházeli z učení Aristotelova. Základem řecké tónové soustavy byl tetrachord, tj. sestupná řada čtyř tónů v rozsahu čisté kvarty. Rozeznávaly se tři druhy tetrachordů: dórský, frygický a lydický. Spojením dvou stejných tetrachordů vznikla oktávová řada (stupnice), zvaná harmonie (dórská e' – e, frygická ď – d, lydická c' c). Z každé základní harmonie byly odvozovány dvě další buď přemístěním spodního tetrachordu nad vrchní a přidáním tónu nahoře (doplnění na oktávový rozsah), nebo přemístěním vrchního tetrachordu pod spodní s přidáním tónu dole. Odvozené harmonie se označovaly povodně giměnem, avšak v prvém případě s předponou hyper- (například hyperdórská), v druhém s předponou hypo- (hypodórská). Z řeckých harmonií byly ve středověku odvozeny církevní stupnice. Starořecká hudba znala také chromatiku a enharmoniku, ovšem v podstatně jiné podobě než novější evropská hudba. Jednalo se o jiná uspořádání tetrachordu například tzv. starší enharmonika vynechávala třetí stupeň tetrachordu (tím vznikala pentatonika).
Římané přejali hudební názory, hudební nástroje (tíbia), teorii i praxi od Řeků. Podstatně nové vývojové prvky nepřinesli. Hudba se uplatňovala jako složka dramatických útvarů, dále v tzv. pantomimě, která plnila úlohu dnešního baletu. Pěstoval se sborový zpěv i nástrojová hudba v bohatém obsazení. Hlučná hudba se uplatňovala v cirkvi, kde zdomácněly i varhany.


 

Odkazující hesla: italská hudba
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 6.10.2000
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2016, OPTIMUS s.r.o.