nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Neřež
 Česká hudební skupina, kterou roku 1998 založili dva zakládající členové skupiny Nerez Vít Sázavsky...

Thalia
 *27.8.1971 (Mexico City), plným jménem Thalia Ariadna Sodi Miranda, mexická herečka a zpěvačka...

Carlyle
 [Karlajl], Robert, *14.4.1961 (Glasgow, Skotsko, Velká Británie), britský filmový a televizní...

Burian
 Vlasta, *9.4.1891 (Liberec) – †31.1.1962 (Praha), vlastním jménem Josef Vlastimil Burian...

Belmondo
 Jean-Paul, *9.4.1933 (Neuilly-sur-Seine, Paříž, Francie), francouzský filmový a divadelní herec...


antická filozofie
Filozofické učení vytvořené ve starověké řecké a římské společnosti v období jednoho tisíciletí od 6. st. př.n.l. do 6. století n.l. Antická filozofie se dělí na období: l. předsokratovské (asi 2. polovina 6. století př.n.l. – asi polovina 5. století př.n.l.), předmětem byla převážně kosmologická problematika; 2. klasické (asi 2. polovina 5. století př.n.l. až konec 4. století př.n.l.), předmětem byly problémy etiky a poznání; 3. helénistické (konec 4. století př.n.l. – 2. polovina l. století př.n.l.), filozofie se dělí na logiku, fyziku (ontologii) a etiku; 4. římského císařství (do začátku 6. století n.l.), sílí iracionální tendence, gnosticismus. – Vznik antické filozofii, podmíněný rozvojem řeckých měst, znamenal vzhledem k předchozímu mytologickému světovému názoru kvalitativně nový přístup ke světu, zakládající se na myšlence řádu světa (kosmu) a jeho racionální teoretické postižitelnosti, která předznamenala vývoj celé evropské kultury Přírodní filozofie se pak svou ideou racionální pochopitelnosti i svým pojetím vědy jakožto soustavné souvislosti důvodů podílela na utvoření novověké vědy. B. Engels zhodnotil přínos antické filozofie, zejména řecké: "V rozmanitých formách řecké filozofie jsou již v zárodku, ve vzniku, obsaženy všechny pozdější způsoby nazírání". – Vývoj antické filozofie probíhal od živelného materialismu a dialektismu přírodní filozofie předsokratovského období, kdy praktickými potřebami probuzený zájem o přírodu vyvolával snahy jak o vysvětlení světa jako celku, tak i jednotlivých přírodních jevů. Pro naivní dialektismus v tomto období je příznačná snaha nalézt v rozmanitosti a proměnlivosti jednotu a stálost a z těch opět vysvětlit proměnlivou mnohost. Protidialektický směr je reprezentován zejména eleaty s jejich důrazem na neměnnost podstaty a nemožnost pohybu i jejich determinismem. Filozofie se vnitřně začala členit, obvykle na "fyziku" (filozofii přírody, "první filozofii"), dále na gnozeologii (učení o poznání) a etiku; význam přitom nabývala problematika gnozeologická: vztah smyslového a rozumového poznání, relativnosti a stálosti pojmů i abstrakcí, byly nalézány logickými zákony myšlení. Období rozvoje otrokářské demokracie posílilo zájem filozofie o člověka, ale vznikly též systémy, jimiž vrcholí jak materialismus (Démokritos), tak i idealistické směry antické filozofie (Platón), a Aristotelův pokus systemizovat a zobecnit vývoj dosavadního myšlení. Antická filozofie je převážně výtvorem řeckých myslitelů; římští filozofové byli myšlenkově závislí na svých řeckých předchůdcích. Vývoj antické filozofie byl formálně ukončen císařem Justiniánem, který v roce 529 uzavřel všechny filozofické školy. Na antickou filozofii a její tradice přímo navázala až renesanční věda a renesanční filozofie, humanismus.


 

Odkazující hesla: alexandrijská škola, řecká literatura antická
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 2.9.2002
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.