nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Radůza
 *1973 (Praha), česká zpěvačka, multiinstrumentalistka a skladatelka. Po studiích na gymnáziu...

Smith
 Wilbur, *9.1.1933, anglický spisovatel. Narodil se ve střední Africe, studoval na rhodéské...

Sedláček
 Robert, *7.6.1973 (Gottwaldov, dnešní Zlín, Česká republika), český filmový režisér a ...

Olmer
 Vít, *19.6.1942, český herec, režisér a scenárista. Absolvoval Divadlení akademii múzických...

Rees
 Martin John, *23.6.1942, britský astronom a astrofyzik, profesor univerzity v Cambridgi...


Hegel fotografieilustrace (1)videazvukymapyodkazy
Georg Wilhelm Friedrich, *27.8.1770 – †14.11.1831, německý filozof, nejvýznamnější představitel a dovršitel německé klasické idealistické filozofie, tvůrce systematické teorie dialektiky na základě objektivního idealismu. Původně studoval teologii, potom působil jako domácí učitel v Bernu a ve Frankfurtu nad Mohanem a od roku 1801 jako profesor na univerzitě v Jeně. Zde společně s F. W. J. Schellingem vydával kritický filozofický časopis. Od roku 1808 byl ředitelem gymnázia v Norimberku, od roku 1811 profesorem univerzity v Heidelbergu a od roku 1818 v Berlíně. – Východiskem jeho filozofie byla Kantova a Fichtova filozofie. Záhy však přešel od subjektivistického transcendentálního idealismu k idealismu absolutnímu. Jestliže Kantova kritická filozofie byla převážně noetická, Fichtova etická, pak filozofii Hegelovu charakterizuje výrazný smysl pro historii a vývoj duchovní kultury. Již v raných dílech interpretoval judaismus, antiku a křesťanství jako řadu stupňů ve vývoji ducha. Ve Fenomenologii ducha (1807), líčí duchovní kulturu lidstva v zákonitém vývoji od prvních záblesků vědomí až k uvědomělému zvládnutí vědy. Svou dobu pokládal za přechod k vyšší kulturní formaci. Francouzskou buržoazní revoluci přivítal, ale jako stoupenec revoluce shora odsoudil jakobínskou diktaturu. Zastával zrušení feudalismu. Jako první vytyčil úkol vypracovat celkové dialektické pojetí světa, tj. přírody, dějin a myšlení, jako procesu, v němž se při nesmírné proměnlivosti forem uskutečňuje vývojová zákonitost. Měl encyklopedické vzdělání, studoval historii, ekonomii, vědy právní a státní, matematiku a přírodní vědy, měl však i důkladné znalosti z literatury a umění. Navazuje na předchozí vývoj dialektiky v německé filozofii, vytvořil objektivní idealistický systém, založený na principu identity bytí a myšlení. Filozofie může být podle Hegela pouze idealistická, neboť jejím předmětem je obecné a to může být jen ideální. Přitom přijímá nekriticky jednostranné pojetí hmoty v metafyzickém materialismu jako něco smyslově předmětného. Rozvinul myšlenku, podle níž přírodní i dějinný svět proniká a ovládá duchovní princip, absolutní idea (výraz Hegelova absolutního idealismu), světový duch (spiritualismus) nebo pojem (panlogismus), jenž se v přírodě a dějinách projevuje (zpředmětňuje) a jako aktivní duchovní činitel plodí v dialektickém tvůrčím aktu ze sebe svět. Příbuznost s teologickou koncepcí stvoření světa bohem je očividná, avšak na rozdíl od teismu Hegelova absolutní idea nabývá vědomí, vůle a osobnosti teprve v člověku, existujíc před člověkem jen jako vnitřní zákonitá nutnost. Hegelova představa o tvůrčím duchu přenáší do kosmických rozměrů model tvůrčí lidské činnosti. Absolutní idea se nejprve nachází ve stavu "o sobě" jako reálná potence, protože však obsahuje vnitřní protiklady, přechází z možnosti ve skutečnost, objektivuje se v čase a prostoru v podobě přírody a později lidských dějin. Přírodu vykládal Hegel jako "jinobytí ideje", která proto sama nemůže být nositelkou vývojového procesu, v dějinách však idea přichází v procesu progresívního vývoje k vědomí sebe sama a dosahuje stadia "bytí pro sebe". Filozofický dialektický idealismus spojoval Hegel v politice s obhajobou konstituční monarchie. – Svůj obecný obsah vyjevuje absolutní idea ve formě systému kategorií, počínajícím nejabstraktnějším bytím a nebytím přes empirické bytí, kvalitu, kvantitu, míru, ap. až k nejkonkrétnějším pojmům, jako skutečnost, chemismus, organismus a poznání. V Hegelově schématu duch procitá k sebeuvědomění nejprve ve slově, řeči, jazyku. Materiální kultura se pak jeví jako pozdější objektivace téže tvůrčí síly ducha neboli pojmu. Ústřední místo v jeho dialektismu zaujímá kategorie rozporu jako jednoty vzájemně se vylučujících a zároveň vzájemně spjatých protikladů.


Georg Wilhelm Friedrich Hegel


 

Odkazující hesla: absolutní duch, abstraktní a konkrétní, aktualizace, Altenstein, antiteze, aristotelismus, Bahnsen, Bakunin, Bauer, Bělinskij, Blaškovič, Buhle, ctnost, činnost, dasein, dějiny umění, dialektická logika, dialektický materialismus, dialektika, druhý, duch, estetika, evropocentrismus, existence, fenomén, fenomenologie, Fichte, filozofie, filozofie dějin, filozofie identity, filozofie práva, Fischer, Gadamer, Ganz, Gentile, Glockner, Heiberg, Henning, Herbart, Hyppolite, idea, idealismus, Indické náboženství a mytologie, iracionalismus, , Jacobi, jednota, jednota a boj protikladů, Jena, jiné a jinobytí, Kant, Kojève, kvalita, Lassalle, Libelt, Litt, Marcuse, Marx, materialismus, McTaggart, metafyzika, mladohegelovci, naturfilozofie, nekonečnost špatná, německá klasická filozofie, novoplatonismus, o sobě a pro sebe, objektivní idealismus, panlogismus, princip estetický, předmětnost, Purkyně, Renouvier, Rosenkranz, rozum, rozvažování, Schelling, Sládkovič, spekulace, spiritualismus, starohegelovci, Steinbüchel, Stirling, Strachov, svoboda a nutnost, Špet, Štúr, teleologie, teorie systémů, totalita, totožnost, tragické, Trendelenburg, triáda, účinek, Ueberweg, věčnost, vědění, vědomí, vědosloví, Vischer, voluntarismus, vůle, vzájemný vztah, Weisse, Winckelmann, základní filozofická otázka, zdání, Zeller, Zénón, zprostředkování, zpředmětnění, zpředmětnění a odpředmětnění, zvěcnění
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 19.10.2005
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.