nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Schlesinger
 [Šlezindžr], John, *16.2.1926 (Londýn, Velká Británie) – †25.7.2003 (Palm Springs, Kalifornie, USA...

Herzog
 [Hercog], Werner, *5.9.1942 (Mnichov, Německo), vlastním jménem Werner H. Stipetic, německý filmový...

Tokio Hotel
 Německá hudební skupina existující od roku 2001 nejprve pod názvem Devilish ve složení Bill Kaulitz...

Monty Python
 Britská komediální skupina založená roku 1969. Její členové (Graham Chapman, John Cleese, Terry...

Pfeiffer
 Michelle, *29.4.1957 (Santa Ana, Kalifornie, USA), americká filmová herečka. Vychována byla, spolu...


abstrakce
[Latina], forma poznání zakládající se na myšlenkovém odhlížení od nepodstatných vlastností a vztahů předmětu a na vyčleňování vlastností a vztahů podstatných. Abstrakce označuje jak činnost abstrahování, tj. proces abstrahování za měřený na získání abstrakce, tak jeho výsledek, tj. popis, pojem, zákon, model, a vědomé užití procesu abstrakce jako metody vědeckého poznávání. Abstrakce náleží mezi důležité gnozeologické kategorie a mezi nejsložitější filozofické problémy. Je to podmíněno mimo jiné dvojakým charakterem abstrakce, která z jedné strany umožňuje pronikat do podstaty jevů a skýtá pravdivé a hluboké poznatky (abstrakce hmoty, zákona, hodnoty), z druhé strany umožňuje produktům abstrakce, tj. pojmům a idejím, aby byly přeměněny v samostatné bytosti, což vytváří předpoklady pro idealistický světový názor. Rozlišujeme různé typy abstrakce: a) izolující abstrakce, která vyčleňuje určité znaky třídy předmětu a propůjčuje jim jakoby samostatnou existenci, což usnadňuje proces poznání, zvyšuje přehlednost, avšak také nebezpečí zjednodušování a tvoření idealistických představ; b) zobecňující abstrakce, jež vyzdvihuje obecné a podstatné vlastnosti jevů, nalézá jejich invarianty; c) idealizující abstrakce, která nahrazuje reálný předmět objektem ideálním, idealizovaným schématem. Dialektický materialismus poukazuje zejména na to, že abstrakce a její význam v procesu poznání jsou podmíněny materiální jednotou světa v jeho rozmanitosti, kdy jednotlivé věci a jevy vzájemně spojité a na sebe navzájem působící lze pozorovat a analyzovat, jen vyjmeme-li je z nepodstatných souvislostí a zkoumáme-lí je v jejích čísté a tedy idealizované podobě. Psychologicky vychází abstrakce z rozvinuté analytickosyntetické činnosti mozku, základu všech myšlenkových operací. Schopnost abstrakce se vyvíjí v procesu praktické činnosti člověka, v níž je pozornost zaměřena přirozeně na to, co je z hlediska cíle činnosti a potřeb člověka důležité. Pohyb abstrakce směřuje od individuálních a smyslových vlastností předmětů k jejich vlastnostem abstraktním, a to prostřednictvím vztahů, do nichž předmět vstupuje a v nichž se jeho vlastnosti projevují. Proto psychologie rozlišuje abstrakci uvědomělou, záměrnou, jež se uplatňuje hlavně při řešení problémů a předpokládá schopnost reflexe o vlastní psychické činnosti, a abstrakci neuvědomělou, která provází každé myšlení. Jedním z hlavních výsledků abstrakce je poznání atributů a jejich příslušnosti k určité třídě. Protikladným postupem je konkretizace, spočívající ve vyhledání konkrétního předmětu v dané třídě. Konkretizace má velký význam v procesu učení, nebo podstatně napomáhá ujasňování abstraktních myšlenek. Nemá však odtrhovat myšlení od obecných znaků. Rozvoj schopnosti abstrakce je jedním z předpokladů tvůrčího řešení problémů.


 

Odkazující hesla: abstrakce ztotožnění, fotorealismus, generalizace, generalizace, idealismus, idealizace, konkretismus, op-art, rozumové poznání, Rubinštejn, švýcarské výtvarné umění, vědomí, vikinské výtvarné umění
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 7.3.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.