nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Bende
 Petr, *8.8.1977, český zpěvák a hudebník. Absolvoval hodiny hry na klavír na ZUŠ ve Velké...

Swayze
 [Svejzí], Patrick, *18.8.1952 (Houston, Texas, USA) – †14.9.2009 (USA), vlastním jménem...

Connery
 [Konery], Sean, *25.8.1930 (Edinburgh, Skotsko, Velká Británie), vlastním jménem Thomas Connery...

Holý
 Jiří, *27.11.1922 (Ružomberok, Československo) – †11.11.2009 (Praha, Česká republika), český...

Modern Talking
 Německé hudební duo založené roku 1983, kdy se setkali oba jeho členové Dieter Bohlen (*7.2.1954...


abstrakce
[Latina], forma poznání zakládající se na myšlenkovém odhlížení od nepodstatných vlastností a vztahů předmětu a na vyčleňování vlastností a vztahů podstatných. Abstrakce označuje jak činnost abstrahování, tj. proces abstrahování za měřený na získání abstrakce, tak jeho výsledek, tj. popis, pojem, zákon, model, a vědomé užití procesu abstrakce jako metody vědeckého poznávání. Abstrakce náleží mezi důležité gnozeologické kategorie a mezi nejsložitější filozofické problémy. Je to podmíněno mimo jiné dvojakým charakterem abstrakce, která z jedné strany umožňuje pronikat do podstaty jevů a skýtá pravdivé a hluboké poznatky (abstrakce hmoty, zákona, hodnoty), z druhé strany umožňuje produktům abstrakce, tj. pojmům a idejím, aby byly přeměněny v samostatné bytosti, což vytváří předpoklady pro idealistický světový názor. Rozlišujeme různé typy abstrakce: a) izolující abstrakce, která vyčleňuje určité znaky třídy předmětu a propůjčuje jim jakoby samostatnou existenci, což usnadňuje proces poznání, zvyšuje přehlednost, avšak také nebezpečí zjednodušování a tvoření idealistických představ; b) zobecňující abstrakce, jež vyzdvihuje obecné a podstatné vlastnosti jevů, nalézá jejich invarianty; c) idealizující abstrakce, která nahrazuje reálný předmět objektem ideálním, idealizovaným schématem. Dialektický materialismus poukazuje zejména na to, že abstrakce a její význam v procesu poznání jsou podmíněny materiální jednotou světa v jeho rozmanitosti, kdy jednotlivé věci a jevy vzájemně spojité a na sebe navzájem působící lze pozorovat a analyzovat, jen vyjmeme-li je z nepodstatných souvislostí a zkoumáme-lí je v jejích čísté a tedy idealizované podobě. Psychologicky vychází abstrakce z rozvinuté analytickosyntetické činnosti mozku, základu všech myšlenkových operací. Schopnost abstrakce se vyvíjí v procesu praktické činnosti člověka, v níž je pozornost zaměřena přirozeně na to, co je z hlediska cíle činnosti a potřeb člověka důležité. Pohyb abstrakce směřuje od individuálních a smyslových vlastností předmětů k jejich vlastnostem abstraktním, a to prostřednictvím vztahů, do nichž předmět vstupuje a v nichž se jeho vlastnosti projevují. Proto psychologie rozlišuje abstrakci uvědomělou, záměrnou, jež se uplatňuje hlavně při řešení problémů a předpokládá schopnost reflexe o vlastní psychické činnosti, a abstrakci neuvědomělou, která provází každé myšlení. Jedním z hlavních výsledků abstrakce je poznání atributů a jejich příslušnosti k určité třídě. Protikladným postupem je konkretizace, spočívající ve vyhledání konkrétního předmětu v dané třídě. Konkretizace má velký význam v procesu učení, nebo podstatně napomáhá ujasňování abstraktních myšlenek. Nemá však odtrhovat myšlení od obecných znaků. Rozvoj schopnosti abstrakce je jedním z předpokladů tvůrčího řešení problémů.


 

Odkazující hesla: abstrakce ztotožnění, fotorealismus, generalizace, generalizace, idealismus, idealizace, konkretismus, op-art, rozumové poznání, Rubinštejn, švýcarské výtvarné umění, vědomí, vikinské výtvarné umění
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 7.3.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.