nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Pollack
 Sydney, *1.7.1934 (Lafayette, Indiana, USA) – †26.5.2008 (Los Angeles, Kalifornie, USA...

Chytilová
 Věra, *2.2.1929 (Ostrava) – †12.3.2014 (Praha), česká filmová a televizní režisérka...

Redl
 Vlastimil, *14.4.1959, český folkový písničkář. Zpočátku hrával na bigbítových tancovačkách v ...

Balzerová
 [Balcerová], Eliška, *25.5.1949 (Vsetín), rodným jménem Eliška Havránková, česká herečka. Po...

Rammstein
 Německá hudební skupina založená roku 1993 ve složení Richard Kruspe (kytara), Paul Landers (kytara...


děj
Literární teorie a literatura, umělecké ztvárnění životního příběhu nebo souhrnu událostí, které tvoří podklad literárního díla. Děj tvoří základ obsahu literárního díla, nevyčerpává jej však (dramatizace epiky vytváří nový útvar i při zachování sledu událostí). Děj je řada časově a příčinně propojených akcí nebo událostí, základ epiky (je-li děj vyprávěn vypravěčem) a dramatu (je-li děj předváděn herci). Rozprostírá se zpravidla od zápletky po rozuzlení. Východiskem různých modifikací dějové výstavby se stalo klas. Aristotelovo rozdělení děje tragédie: expozice (vstupní část díla vyznačující situaci, z níž vyroste konflikt), kolize (první střetnutí protikladných sil), krize (vyvrcholení rozporu protikladných zájmů), peripetie (rozhodující zvrat ve vývoji děje), katastrofa (konečný obrat v ději směřující k uzavření konfliktu). Opodstatněnost dějových posunů zajišťuje motivace (sociální, psychologická, biologická, fantastická), moderní literatura pracuje však i s dějem zdánlivě nemotivovaným. Průběh děje se s literárním podáním buď kryje (kompozice chronologická), anebo dochází k časovým přesunům stupňujíeím napětí, oddalujícím či předjímajícím řešení (kompozice retrospektivní, retardace děje). Děj hlavní vystupuje jako nejsouvislejší řada událostí v protikladu k vícerým dějům vedlejším, epizodickým. Může být rozdělen také ve dva hlavní děje souběžné. Důrazem na dějové odbočky, epizody a děje paralelní se odlišuje děj složitý, rozvětvený (například v románové kronice, eposu) od děje jednoduchého (v pověsti, pohádce, anekdotě). Dynamičnost děje posilují dějové zvraty vyvolané činy hrdinů, statičnost děje naopak popisy přírody, charakteristiky postav a úvahy. Spolu s postavami a prostředím je děj klíčovou složkou tématu literárního díla napomáhající názorně objasnit charakter jednajících postav.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 20.7.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.