nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

McCaughrean
 Geraldine, *6.6.1951 (Londýn), britská spisovatelka. Po studiích na Christ Church College of...

Filip
 František, *26.12.1930 (Písek, Československo), český televizní a filmový režisér a ...

Trchová
 Martina, *14.2.1983 (Praha), česká písničkářka, kytaristka, začínala ve skupinách Vzdušné zámky...

Brathanki
 Polská hudební skupina založená roku 1998 ve složení Janusz Mus (akordeon), Jacek Królik (kytara...

Tokio Hotel
 Německá hudební skupina existující od roku 2001 nejprve pod názvem Devilish ve složení Bill Kaulitz...


čas
Atribut hmoty, jeden ze způsobů její existence, vyjadřující trvání bytí a zároveň posloupnost změn všech materiálních systémů a procesů ve světě. – Problém času ještě více než problém prostoru náleží mezi nejvýznamnější, ale také nejsložitější v současné filozofii a přírodních vědách, mimo jiné i proto, že na rozdíl od prostoru, který je názorný a těsně spojen s rozměry těles, působí čas dojmem něčeho abstraktního a neuchopitelného. V novověkém myšlení se vytvořily dvě protikladné koncepce času: substanciální, jež chápe čas jako samostatnou podstatu vedle hmoty (koncepce Newtonova), a relační, podle níž čas představuje soustavu vztahů, které nemají samostatnou existenci (pojetí Leibnizovo). – Časem se zabývá kromě filozofie stále intenzívněji fyzika, kosmologie, astronomie, geologie, biologie, psychologie a historie, společenské vědy; čas je speciálním předmětem studia chronometrie. Ve fyzice náleží čas mezi základní veličiny; nerozlučné spojení času s prostorem se vyjadřuje v pojmu časoprostor, též časoprostorové kontinuum; ke třem souřadnicím prostoru přistupuje jako čtvrtá čas. K měření času slouží různé periodické procesy se stejnou periodou. Jednotkou času je sekunda; je to trvání 9192631 kmitů Záření určité čáry spektra cesia 133. Většina časových stupnic se odvozuje od otáčení Země kolem osy. Pravý sluneční č. je určen úhlem mezi rovinou poledníku a spojnicí středů Země a Slunce. Protože probíhá nerovnoměrně, zavádí se myšlené střední Slunce, pohybující se po obloze rovnoměrně; jeho úhel udává střední (sluneční) čas. Jejich rozdíl udává časová rovnice; maximum činí 16 minut. Čas vztažený k určitému místu se nazývá místní čas; je stejný pro celý poledník jím procházející. Světovým časem (SČ) se nazývá místní střední čas na greenwichském poledníku, započatý 1.1.1925 o půlnoci. Efemeridový čas bere za základ tropický rok. Siderický čas je určován úhlem mezi poledníkem a hvězdou; hvězdný čas úhlem mezi poledníkem a jarním bodem. Koordinovaný světový čas se užívá proto, že rotace Země není zcela konstantní; využívá stupnice dané atomovými hodinami a koriguje tak čas astronomický. Světový čas se nazývá též časem západoevropským; čas středoevropský mu předchází o jednu, čas východoevropský o dvě hodiny. – Na astronomický čas navazuje čas biologický (též fyziologický), v němž jsou zafixovány denní, sezónní a roční rytmy různých biol. procesů. Bylo zjištěno, že v denním rytmu se periodicky mění obsah železa v krevní plazmě, tělesná teplota, frekvence pulsu, krevní tlak, cyklus spánku a bdění, denní a noční regulace aktivity cévní soustavy a řada dalších fyziologických procesů, známých v současné vědě. Práce "biologických hodin" se stále koreluje s periodickými procesy, které probíhají v okolí organismu. Biol. hodinami přizpůsobují živé soustavy své fyziologické procesy a životní funkce optimálně k okolí, což hraje svou úlohu i v procesu přirozeného výběru. Časový sled vnějších událostí však nemůže plně determinovat rytmus vnitřních procesů organismu, je závislý i na stáří organismu a dalších činitelích. – Již na biologické úrovni lze rozlišovat čas objektivní a čas vnímaný organismem, tj. perceptuální. U člověka se stává čas psychologický časem subjektivním, odrazem času objektivního, jeho vnímáním a zpracováváním. Člověk má smysl a cit pro čas vycházející z rytmické periodicity organických dění, ale vlastní vnímání času předpokládá rozlišování trvání od časové posloupnosti, které je psychologickým časem v užším smyslu. Vnímáním, pamětí, představivostí a hodnocením se stává z času vnějšího a objektivního čas subjektivní, osobní, individuální. Představy o čase procházejí podstatnými proměnami ve fylogenetickém a ontogenetickém vývoji lidí. Obecně nelze ani psychologický čas oddělit od procesů a činností, jež v tomto čase probíhají a jsou vykonávány. Subjektivní čas závisí především na prožitkové aktuálnosti a bohatosti dějů v určitém úseku objektivního času. Krátké časové úseky naplněné intenzívními zážitky se přeceňují, velké podceňují ("léta běží, ale dny jsou dlouhé"). Čekání nebo monotónnost činností a událostí prodlužují a vyprazdňují čas (nuda jako "dlouhá chvíle"), spěch, "časový stres" jej naplňují až v časovou tíseň, která působí nezřídka dezorientaci a zhoršení celkového výkonu subjektu. Zvláštní změny v prožívání času nastávají při snění ve spánku. – Také historický čas není totožný s časem chronologickým, nýbrž závisí na bohatství a významu historických událostí. Měsíce a léta revolučních událostí vydají za desetiletí klidného evolučního vývoje. – Umění a literatura zpracovávají čas a zacházejí s ním volně, podle druhu a struktury uměleckého postupu. V epice se uplatňují dvě základní časové roviny: čas vypravování (čas vypravěče) a čas vypravovaný; druhý je pravidelně delší než první. V dramatu předváděný děj probíhá v zvláště dramatickém čase, při němž se kryje s časem děje samého, anebo se o ději pouze vypráví. Naproti tomu v lyrice je sice lyrická situace umístěna rovněž v čase, ale předkládá se čtenáři jako z času vytržená, atemporální. – Intenzívní zkoumání problému času v přírodovědě a jiných vědách obsahuje ještě mnoho nedořešených otázek, které budou objasněny teprve v budoucnosti.


 

Odkazující hesla: obecná teorie relativity, speciální teorie relativity, základní veličina
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 17.7.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.