nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Sturges
 John, *3.1.1911 (Oak Park, Illinois, USA) -†18.8.1992 (San Luis Obispo, Kalifornie, USA), vlastním...

Amenábar
 Alejandro, *31.3.1972 (Santiago de Chile, Chile), španělský filmový režisér, scenárista, hudební...

Legátová
 Květa, *3.11.1919 (Podolí u Brna) – †22.12.2012, vlastním jménem Věra Hofmanová, česká...

Bocelli
 [Bočeli], Andrea, *22.9.1958 (Lajatico), italský operní pěvec (tenor). Od útlého mládí měl špatný...

Filip
 František, *26.12.1930 (Písek, Československo), český televizní a filmový režisér a ...


byzantské výtvarné umění
Křesťanské umění do začátku 6. století lze chápat jako raně křesťanské, v oblasti východořímské říše v užším smyslu jako předbyzantské. Rozvoj vlastního byzantského výtvarného umění, slohově anticipovaného již v 5. století v malířskou výzdobě v Ravenně, začíná za Justiniána a šíří se i na západ, zejména do ItálieAfriky, byzantské výtvarné umění syntetizuje podněty z celé ríše, vrcholící v chrámu Hagia Sofia, typu byzantské kupolové baziliky, konstrukčně podmíněném pendentivem a ideově detailním propracováním symboliky kopule (země, vesmír, nebe). Z mozaik vynikají soubory v Ravenně a Poreči, v knižní malbě Vídeňská Genesis, evangeliáře Rabulův a Rossánský, svědčící o kodifikované křesťanské ikonografii, a v uměleckém řemesle zejména hedvábnictví. Po obrazoborectví dochází k renesanci a k rozvoji byzantského výtvarného umění za makedonská dynastie a za Komnénovců, kdy významně působí ve slovanských zemích a Itálii, vzorem pro architekturu byla Nea v Konstantinopoli (trojlodní bazilika s pěti kopulemi nad křížením a mezi rameny vepsaného kříže), samostatnou skupinu představuje soubor klášterů na poloostrově Athos, rozvíjí se mozaika a knižní malba oživuje antické tradice (Jozuův svitek, Kázání Řehoře Nazianského, Menologium vatikánské knihovny, 9.-10. století), později nastoupily abstraktní prvky nahrazující přírodní rámec scén zlatým pozadím odpovídající středověké estetice, podobně jako omezení ilustrací, proměna barevnosti a kaligrafismus. Obnovené uctívání ikon vedlo k rozkvětu deskové malby se závaznou ikonografií (ikonostasy s mariánskými a christologickými cykly), která se stala východiskem i pro západoevropské umění, umělecké řemeslo rozvíjelo textil, zlatnictví s využitím drahokamů a emailu, gemy a řezbu ve slonovině. Po dočasném úpadku byzantského výtvarného umění došlo za Palaiologovců k vědomému obrození helénské kultury s těžištěm v malířství, usilujícím o optickou a dějovou jednotu, dramatičnost a vyjádření prostoru a objemu, například fresky ve sv. Pantelejmonu u Skopje (1164) a mozaiky u sv. Apoštolů v Soluni (1315), které spojením výjevů, architektonických motivů a krajiny silně ovlivnily gotické umění. Posledním velkým souborem byzantského výtvarného umění jsou kláštery a jejich výzdoba v Mistře, naznačující řešení podobných problémů jako italské umění na prahu novodobého renesančního nazírání. Po pádu Byzance byl odkaz byzantského výtvarného umění rozvíjen v balkánských státech, v Gruzii, Arménii, Itálii (Benátky) a jinde, zejména činností řeckých umělců.


 

Odkazující hesla: bulharské výtvarné umění, gruzínské výtvarné umění, islámské výtvarné umění, karolínské výtvarné umění, koptské výtvarné umění, slovenské výtvarné umění, směr umělecký, textilní umění, vikinské výtvarné umění
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 9.3.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.