byzantská literatura

Literatura

Řecká středověká literatura od roku 529 (uzavření filozofických škol v Athénách) do dobytí Konstantinopole Turky roku 1453. Počátek i konec byzantské literatury však byly déletrvající kulturní procesy postupného formování v souvislosti se společenskými změnami v římské říši 4. až 6. století a postupného odumírání, resp. přerůstání v tzv. novořeckou literaturu na základě pronikání lidových jazyků do literatury a probouzení řeckého národního vědomí od 12. století. Byzantská literatura navazovala souvisle na řeckou literaturu antickou a spojila antické tradice s Orientálními prvky a křesťanskou ideologií. Vývoj byzantské literatury lze rozdělit do 4 období: 1. období raně byzantské, od pozdního starověku do poloviny 7.století, je přechodné, přetrvává římské politické a sociálně ekonomické zřízení včetně úředního jazyku latiny, kulturní hegemonie se postupně přesouvá do Konstantinopole. 2. období od poloviny 7. století do poloviny 9. století, je vyplněno ikonoklastickými boji a boji s vnějšími nepřáteli, které přinesly kulturní úpadek, literatura je pěstována pouze v klášterech. 3. období let 848 až 1204, od vítězství ortodoxie nad ikonoklasty až po dobytí Konstantinopole křižáky, je vrcholem politického i kulturního vývoje. Na jedné straně znamená návrat k myšlenkovému odkazu antiky, na druhé straně křižácká tažení umožnila první kontakty se západní Evropou, přinesla nová literární témata a zároveň vyvolala zájem o lidovou tvorbu v lidových jazycích. 4. období let 1204 až 1453, jež oslabilo kulturní nadvládu Konstantinopole, literární vývoj byl spoluurčován nově rostoucími kulturními centry v Nikaii, Soluni, Mistře a Trapezuntu, v literatuře se rozmáhá polyhistorismus, encyklopedismus a zvýšený zájem o filologii, jež vytvořily půdu pro vznik evropského humanismu. Základ byzantské literatury tvoří literatura naučná. V ní převažovala literatura teologická, jež bezprostředně odrážela náboženskou a politickou situaci, tj. zejména dlouholetou kontroverzi s římskokatolickou církví vrcholící schizmatem, ikonoklasmus a hésychasmus. Podstatnou součást teologické literatury proto tvoří dogmatické a polemické spisy (Ióannés Chrysostomos, Maximos Homologétés, Ióannés Damaskénos, Ióannés Klimax, Fótios, Michaél Kerullarios, G.Pachymerés, G.Palamas), homiletika (Fótios, Andreas z Kréty) a hagiografie. Významným odvětvím byla historiografie, jež pro svou kritičnost, objektivitu líčení a umělecké podání, vycházející z antických tradic, je považována za vrchol byzantské literatury (Prokopios, Euagrios Scholastikos, Kónstantinos Porfyrogennétos, Anna Komnéna, Nikétas Chóniatés, G.Akropolités, Ióannés VI. Kantakuzénos, N.Grégoras, Laonikos Chalkokondylés, Dukas). Vedle odborných historických děl, jež převážně popisovala soudobé dějiny, se v byzantské literatuře prosadily kroniky, líčící světové dějiny od stvoření světa až po autorovu dobu, jež byly vesměs určeny pro lidové vrstvy (Ióannés Malalas, Theofanés Homologétés, I.Skylitzés, I.Zónaras, K.Manassés, M.Glykas). Rozvoj filozofického myšlení byl určován požadavky teologie (I.Damaskénos), od 11.století působením M.Psella ožil zájem o platónskou filozofii. Vedle uvedených druhů byla pěstována i literatura ostatních naučných oborů: práva (I.Xifilinos), lékařství, matematiky, astronomie. Krásná literatura svým významem i produkcí nedosáhla postavení naučné literatury; v próze byly oblíbeny satirické dialogy vycházející z Lúkiánova vzoru, morální naučení zvané rady otce synovi a román (T.Prodromos, K.Manassés), v poezii se uplatnila epika (G.Pisidés) a epigramy (Agathias z Myriny, Kasia, I.Mauropus), vysoké úrovně dosáhla církevní poezie, zejména hymnografie (Rómanos, Andreas z Kréty, Ióannés Damaskénos). Množstvím i uměleckou hodnotou převažuje nad umělou literaturou, jež byla psána školským, archaizujícím jazykem, literatura psaná lidovým jazykem. Bohatstvím zpracovaných námětů i literárních forem se blíží západoevropským středověkým literaturám. Významná díla byzantské literatury byla vytvořena v hrdinském eposu (Digenis Akritas, Píseň o Belisarovi), ve veršovaném románu s antickou látkou (Achilleis, Alexandreis, Příhody Apollonia, krále Tyru, Trojská válka) i v romantických rytířských skladbách z artušovského okruhu, v kronice (Chronikon tés Moreas), bajkách a didaktické moralistní i satirické poezii, avšak sporé jsou doklady milostné poezie. Po pádu Konstantinopole přispěli řečtí vzdělanci v Itálii k rozvoji evropského humanismu (G.G.Pléthón, T.Gazés). Byzantská literatura zprostředkovala Evropě kulturní hodnoty Orientu a stala se vzorem východoslovanským literaturám.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 20. 1. 2006
Autor: -red-

Reklama: