nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Radůza
 *1973 (Praha), česká zpěvačka, multiinstrumentalistka a skladatelka. Po studiích na gymnáziu...

Hlas
 Ivan, *10.5.1954 (Praha), český hudebník, skladatel a zpěvák. Vyučil se knihkupcem, po...

Kundera
 Milan, *1.4.1929 (Brno), francouzský prozaik, dramatik, básník, překladatel a esejista českého...

Mercury
 Freddie, *5.9.1946 (Zanzibar) – †24.11.1991, vlastním jménem Farookh Bulsara, britský zpěvák...

Pfeiffer
 Michelle, *29.4.1957 (Santa Ana, Kalifornie, USA), americká filmová herečka. Vychována byla, spolu...


Buñuel
Luis, *22.2.1900 (Calanda, Teruel, Španělsko) – †29.7.1983 (Ciudad de México, Mexiko), vlastním jménem Luis Buñuel y Portolés, španělský filmový režisér, jedna z největších osobností světové kinematografie. Pocházel ze zámožné venkovské rodiny a byl nejstarším ze sedmi dětí. Navštěvoval jezuitskou školu v Zaragoze (zde v důsledku přísné výchovy vyklíčily kořeny jeho pozdější sarkastické averze vůči katolické církvi), v sedmnácti letech odešel do Madridu studovat agronomii, ale brzy přešel na filozofickou fakultu (studium historie). Záhy se stal členem levicové intelektuální skupiny (mj. do ní patřil Federico García Lorca) a zakladatelem univerzitního filmového klubu, věnoval se i sportu (v roce 1921 se stal amatérským mistrem Španělska v boxu). Pro jeho další vývoj byl určující odchod do Paříže (1925), kde studoval na Filmové akademii Alexe Allaina a Camille Bardouxové a kde také zahájil svou filmovou kariéru jako asistent režiséra Jeana Epsteina. Jeho celoživotní tvorbu výrazně ovlivnila spřízněnost s pařížskou uměleckou avantgardou, zejména se surrealisty Andrém BretonemSalvadorem Dalím, s nímž vytvořil dva slavné, ve své době skandální surrealistické snímky Andaluský pesZlatý věk. Po pádu vojenské diktatury se vrátil do vlasti a v roce 1932 přijal pozvání společnosti MGM k pracovnímu pobytu do Hollywoodu, kde se však pro nepřekonatelné rozpory v názorech na tvůrčí práci nedostal k vlastní tvorbě. Po šesti měsících se vrátil do Evropy a v Paříži a v Madridu pracoval na cizojazyčných verzích amerických filmů. Za občanské války působil na velvyslanectví španělské republikánské vlády v Paříži a podílel se na propagandistických filmech pro její potřebu. Ještě před konečným vítězstvím frankistického režimu odešel jako emigrant do Spojených států, kde pracoval ve filmovém oddělení newyorského Muzea moderních umění. Po skončení války odmítl vrátit se do Frankova Španělska a za svou druhou vlast si zvolil Mexiko, kde začal znovu režírovat (natočil zde dvě desítky filmů). Nový ohlas ve světě si získal v roce 1950 obžalobným dramatem Zapomenutí. V další mexické tvorbě, v níž mu byl oporou scenárista Luis Alcoriza, se snažil respektovat pravidla komerční produkce, aniž by se zpronevěřil uměleckým ambicím. V roce 1956 se poprvé po válce vrátil do Paříže, kde natočil psychologické drama To je úsvit. Počátkem 60. let nastává nejvýznamnější a nejúspěšnější období jeho života a tvorby, kdy střídavě ve Španělsku, v Mexiku a zejména ve Francii natočil svá nejslavnější a nejvyzrálejší filmová díla, v nichž zazářila řada známých herců (Catherine Deneuve, Fernando Rey, Simone Signoret, Jeanne Moreau, Jean Sorel, Michel Piccoli, Monica Vitti aj). Jeho stálými spolupracovníky v posledním období jeho tvorby se stali scenárista Jean-Claude Carriére a producent Serge Silberman. Buñuel se do dějin kinematografie zapsal jako ostrý a sarkastický kritik tzv. lepší společnosti, svázané konvencemi a sebestředností, pod nelítostnou palbou se pak ocitla zejména katolická církev se svou pokřivenou morálkou a zkostnatělými dogmaty, jakož i armáda, policie a všechny síly omezující lidskou svobodu. Za své celoživotní dílo, jímž se zařadil mezi nejvýznamnější filmové umělce všech dob, obdržel řadu ocenění, mj. byl vyznamenán na MFF v Moskvě (1979) a v Benátkách (1982), dočkal se i oficiálního uznání v USA, včetně jednoho Oscara (za film Nenápadný půvab buržoazie) a několika nominací. Je autorem autobiografické knihy Do posledního dechu (1982). Jeho syn Juan Luis Buñuel (*1934) se rovněž stal režisérem.
Vybraná filmografie (režie + spolupráce na scénáři, není-li uvedeno jinak): krátkometrážní surrealistický režijní debut (ve spolupráci se Salvadorem Dalím) Andaluský pes (1929, + střih, produkce, herec) a v podobném duchu natočený Zlatý věk (1930, režie, scénář, hudební výběr, střih, herec), sociálně kritický dokument o nejchudším kraji v severním Španělsku Země bez chleba (1932, režie, scénář a střih), hudební komedie Velké kasino (1947, pouze režie), úspěšná společenská veselohra Flamendr ((1949, pouze režie), obžalobné drama o mravně ohrožené městské mládeži Zapomenutí (1950; Cena za režii na MFF v Cannes, mexické výroční ceny Ariel za nejlepší scénář, režii a film), melodramatický příběh padlé dívky Tělo a ďábel (1950), snímek z lidového prostředí jihozápadního Mexika Cesta do nebe (1951), drama jatečního dělníka Násilník (1952), pozoruhodná adaptace románu Daniela Defoea a první barevný film Dobrodružství Robinsona Crusoea ((1952; mexické výroční ceny Ariel za nejlepší scénář, režii a film), pochmurné drama paranoika, který podlehne chorobné žárlivosti, On (1952), adaptace populárního románu Emily Brontëové Na Větrné hůrce pod názvem Propastí vášní (1953), italským neorealismem ovlivněná fantaskní komedie Iluze cestuje tramvají (1953), drama bludného kruhu krevní msty Řeka a smrt (1954), nekonvenční černá komedie o muži, který se chce stát sériovým vrahem, Zločinný život Archibalda de la Cruz (1955; známé též pod názvem Pokus o zločin), psychologické drama z Korsiky podle románu Emmanuela Roblése To je úsvit (1956), příběh dobrodruha, který se zaplete do jihoamerické revoluce, Smrt v této zahradě (1956), mistrovské drama donkichotského kněze, stavějícího se na odpor církevní i státní autoritě, Nazarin (1958), dramatický obraz země, zmítané mocenskými politickými zápasy, s Gérardem Philipem v jeho poslední roli Horečka stoupá v El Pao (1959), rasově motivované melodrama Mladá dívka (1960), plamenná obžaloba falešné křesťanské zbožnosti a dobročinnosti Viridiana (1961; Velká cena na MFF v Cannes, ve Španělsku cenzurní zákaz), brilantní alegorie o úpadku tzv. lepší společnosti Anděl zkázy (1962), obraz venkovské buržoazie podle románu Octava Mirbeaua Deník komorné (1964), dobrodružný snímek o pověstném rebelovi Pláč pro banditu (1963, herec), nedokončený, ale významný snímek o kajícném mnichovi, pokoušeném ďáblem v podobě svůdnice, Šimon na poušti (1965), adaptace románu Josepha Kessela o vdané ženě, trávicí volné chvíle jako prostitutka, Beladonna (1966, + herec; někdy uváděno pod názvem Kráska dne; Hlavní cena na MFF v Benátkách), sžíravá satira o kacířství a dogmatech náboženské víry Mléčná dráha (1969, + hudba a hlas), pochmurný příběh stárnoucího muže a jeho invalidní schovanky, z níž trpké životní zkušenosti učiní bezohledně manipulující ženu, Tristana (1970; nominace na Oscara), groteskně stylizované podobenství současné společnosti Nenápadný půvab buržoazie (1972, + spol. na zvuku; Oscar za nejlepší zahraniční film, nominace na Oscara za scénář, Cena Národní společnosti filmových kritiků), příběh kněze, který podlehne svodům ďábla, Mnich (1972, spol. na scénáři), černá surrealistická komedie Přízrak svobody (1974, + spol. na zvuku, herec), adaptace románu Pierra Louyse Žena a tatrman a Buňuelův poslední film Tajemný předmět touhy (1977; nominace na Oscara za scénář, Cena americké Národní filmové rady za režii, Cena Národní společnosti filmových kritiků).


 

Odkazující hesla: Dalí y Domenech, Félixová, francouzská kinematografie, Kessel, mexická kinematografie, Rey, Saura, španělská kinematografie, Unik
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 30.7.2008
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2016, OPTIMUS s.r.o.