nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Marais
 [Maré], Jean, *11.12.1913 (Cherbourg, Francie) – †8.11.1998 (Cannes, Francie), vlastním jménem...

Sequens
 Jiří, *23.4.1922 (Brno) – †21.1.2008 (Praha), český filmový a televizní režisér a ...

Paltrow
 [Paltrou], Gwyneth, *28.9.1972 (Los Angeles, USA), vlastním jménem Gwyneth Kate Paltrow, americká...

Schnabel
 Julian, *26.10.1951 (Brooklyn, New York, USA), americký výtvarník, hudebník a filmový režisér...

Vávra
 Otakar, *28.2.1911 (Hradec Králové, Rakousko-Uhersko) – †15.9.2011 (Praha), významný český...


Bismarck fotografie (1)ilustracevideazvukymapyodkazy
[Bizmark], Otto kníže von, *1.4.1815 – †30.7.1898, německý státník. Působil v pruské státní službě, v letech 1848–1849 organizoval jako zástupce reakčního junkerstva kontrarevoluci. V letech 1851–1859 byl zástupcem Pruska v obnoveném spolkovém sněmu, kde vystupoval za zrovnoprávnění Pruska s Rakouskem. Od roku 1859 vyslanec v Rusku, od roku 1862 ve Francii. V roce 1862 byl na vrcholu ústavního konfliktu jmenován pruským předsedou vlády a ministrem zahraničí.
Svou mocenskou politiku zaměřil na vytvoření jednotného německého státu pod vedením Pruska reakční protidemokratickou cestou "revoluce shora". Byl vůdčím organizátorem sjednocení Německa "krví a železem" – válkami v roce 1864 proti Dánsku, 1866 proti Rakousku a v letech 1870–1871 proti Francii. Od roku 1867 byl spolkovým kancléřem nově ustaveného Severoněmeckého spolku, od roku 1871 říšským kancléřem, přičemž zůstal předsedou pruské vlády a pruským ministrem zahraničí a předsedou spolkové rady. Od roku 1880 byl i ministrem obchodu a průmyslu. K upevnění své osobní moci využíval v duchu bonapartismu rozporů různých třídních sil a politických skupin. Ve vnitřní politice se v 70. letech snažil omezit politickou moc církve (Kulturkampf), později se stal hlavním prostředkem konsolidace říše, izolace a potlačení vlivu sociální demokracie (kombinací výjimečného zákona proti socialistům v roce 1878 a sociální politiky), v hospodářské oblasti politikou ochranných cel (1879). V zahraniční politice směřoval k zajištění bezpečnosti říše komplikovaným systémem mezinárodních smluv (spolek tří císařů 1872–1884, roku 1879 smlouva s Rakouskem-Uherskem, k níž přistoupilo v roce 1882 Rusko, roku 1882 Trojspolek s Itálií, zajišťovací smlouva 1887) zaměřeným proti Francii. Zostření zahraničních politických rozporů koncem 80. let vedlo spolu s neúčinností Bismarckovy politiky k jeho pádu 20.3.1890, když všeobecné volby do říšského sněmu v únoru 1890 přinesly rozhodné vítězství stranám katolické a socialistické.


Otto von Bismarck


 

Odkazující hesla: Auerswald, berlínský kongres, Bismarckův systém, Canossa, Caprivi, Fridrich III., Konzervativní strana, Kulturkampf, Lassalle, Ludvík II., lužickosrbská literatura, Německo, pražský mír, prusko-francouzská válka, Prusko, říšský kancléř, severoněmecký spolek, spolek tří císařů, středomořské dohody, Viktorie, Vilém I., Vilém II., Virchow, Wagner
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 20.3.2008
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.