nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Brabec
 F. A., *30.11.1954 (Praha, Československo), vlastním jménem František Antonín Brabec, český filmový...

Gray
 Macy, *9.9.1970 (Canton, Ohio), vlastním jménem Natalie McIntyre, americká soulová a rhytm &...

Horváth
 Vlastimil, *18.10.1977 (Vlašim), český zpěvák. Vyučený tesař, po náhradní vojenské službě pracoval...

Mendes
 Sam, *1.8.1965 (Reading, Berkshire, Velká Británie), vlastním jménem Samuel Alexander Mendes...

Ulrych
 Petr, *21.2.1944 (Hradec Králové), český zpěvák, skladatel a textař. Vystudoval leteckou...


španělská hudba
Lidová španělská hudba je různorodá, každá provincie má své specifické znaky a odlišnosti, ve folklóru Andalusie převažují formy flamenka, v Galicii lidová hudba s dudami. Rytmická rozmanitost je zřetelná zvláště v tancích (sarabanda, jota, bolero, fandango, sardana, seguidilla), španělský hudební kolorit vytvářejí kastaněty, kytary a tamburíny. Z dalších hudebních nástrojů užívány zvláště dudy (gaita) v Galicii, flétna txistu a roh alboka u Basků aj.
Nejstarší památkou umělé hudby je kodex z Azagry (7. století), obsahující staré španělské melodie. Codex Veronensis z Tarragony (začátek 8. století) zahrnuje mozarabské hudební tradice. V dalším vývoji se uplatňovala zvláště církevní polyfonní hudba, převážně zpěv a cappella. Ve 13. století vznikla na kastilském dvoře sbírka Cantigas, mající spojitost s provensálským zpěvem. V 15.-16. století se začala formovat tradice loutnové a kytarové hry (předchůdcem vihuela), sborové písně villancico a španělské romance. V duchovní hudbě vynikli C. Morales a F. Guerrero (1527–1599). Na dvoře krále Filipa II. rozvíjel klávesovou techniku a varhanní literaturu A. de Cabezón. Z 15. a 16. století pocházejí též četné hudební teoretické traktáty, například Musica practica (1482). Silný vliv italské (zvláště operní) hudby se projevil během 17.-18. století, kam spadá i vznik španělského opérního umění (specifické formy zarzuela, tonadilla). Na začátku 19. století vznikaly první hudební instituce: konzervatoř (1830) a operní divadlo (1850) v Madridu a konzervatoř a operní divadlo (1847) v Barceloně. Zatímco v 1. polovině 19. století se ve španělské hudbě uplatnil silný vliv děl L. van Beethovena, F. LisztaR. Wagnera, v 2. polovině 19. století se projevil obrat k národní španělské hudbě. Nastal rozkvět lidových singspielů – zarzuel, F. Pedrell (1841–1922) vytvořil čtyřdílný zpěvník lidových písní Cancionero popular español. Z tradice španělské lidové taneční hudby vyšli I. Albéniz, E. Granados, M. de Falla a další. Kolorit španělských lidových tanců inspiroval k tvorbě i skladatele jiných zemí (M. I. Glinku, G. Bizeta, F. Liszta, M. Ravela). Ve 20. století ve španělské hudbě vynikli například O. Esplá, E. Halffter (1905–1989), C. Halffter (*1930) a L. de Pablo (*1930). Světovou proslulost získali interpreti P. de Sarasate, P. Casals, A. Segovia, pěvci V. de los Angeles, T. Berganzová, M. Caballéová, P. Domingo, J. Carreras (*1946) a další.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 24.8.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.