nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Tučný
 Michal, *11.1.1947 (Praha) – †10.3.1995, český zpěvák a hudebník. Vyučil se prodavačem...

Mercury
 Freddie, *5.9.1946 (Zanzibar) – †24.11.1991, vlastním jménem Farookh Bulsara, britský zpěvák...

Mirren
 [Miren], Helen, *26.7.1946 (Chiswick, Londýn, Velká Británie), vlastním jménem Ilyena Vasilievna...

Iné kafe
 Slovenská hudební punk-rocková skupina založená roku 1995 Vratkem Rohoněm (kytara, zpěv) a ...

Ledger
 Heath, *4.4.1979 (Perth, Austrálie) – †22.1.2008 (New York, USA), americký filmový herec...


syrská arabská literatura
Zrodila se v 8. století a rozvíjela se v kontextu s ostatní arabskou literaturou a souběžně s literaturou psanou syrsky, do roku 1926 má společné dějiny s literaturou libanonskou. Mezi nejvýznamnější autory středověké syrské arabské literatury patří Abú Tammán (asi 796–846), al-Mutanabí, Abú Firás al Hamdání a filozof alMa'arrí. Za politického a hospodářského úpadku od 13. století literatura stagnovala, autoři napodobovali klasické vzory. Odpor proti osmanské nadvládě a vliv evropské kultury podnítily v 1. polovině 19. století vznik obrozeneckého hnutí. Moderní syrská arabská literatura se začala rozvíjet v SýriiLibanonu dík starým tradicím, stykům s Evropou, působením zahraničních misijních škol a kulturních zařízení, odkud vycházeli syrští vzdělanci, sdružující se v naučných kulturních společnostech, kde se snažili o obrození arabské kutlury a jazyka a o poznání evropské kultury. Hlavní představitelé byli například Násif al-Jázidží (1800–1871), Butrus al-Bustání (1819–1883), filolog a publicista, vydavatel první arabské encyklopedie. Vývoj moderní literatury byl až do 1. světové války brzděn osmanskou okupací, proti níž vystupovali vzdělanci (Abdarrahmán al-Kavákibí, 1854–1902), kteří se po svržení cizí nadvlády zapojili do budování národních vědeckých institucí (akademie, univerzita – Muhammad Kurd Alí). Na starých základech se opět rozvíjela poezie, próza se snažila zpracováváním historických látek podpořit růst národního uvědomění (Ma'rúf Arna'út, 1892–1948), v oblibě byly i romance a romantické novely. Hlavního úspěchu dosáhla próza až v krátké povídce od 40. let (Abdassalám al-Udžailí, *1918). Realistická metoda se později obohacovala o vnitřní monolog a líčení vnitřního života hrdinů a o tematiku sociální. Nejúspěšnější byli Šaukí Baghdádí a Sa'íd Hauráníja (*1929). První realistické romány se sociální problematikou psal Hanná Míná (*1922). Pod vlivem evropských literatur pronikal symbolismus, surrealismusexistencialismus (tzv. analytická literatura). Tradiční poezie se připojila k obrozeneckým snahám (M. Kurd Alí, Chalíl bek Mardam). Romantický směr rozvinul Umar Abú Ríšá (*1910), volný verš prosazoval Sulajmán al-Isá a k jeho rozšíření přispěli syrští básníci, zvláště Nizár Kabbání (*1923), v jehož díle se spojuje formální novátorství s odporem proti přežitkům v ženské otázce. Syrského původu je i přední arabský básník Adonis (Alí Ahmad Sa'íd, *1930), spojující filozofickou reflexi s naukami islámu a starými mýty. Od konce 19. století se rozvíjela dramatická tvorba, zpočátku ve spojení s hudbou a veršem (Abú Chalíl al-Kabbání, 1833–1906), mezi světovými válkami se uplatnily vlivy egyptského divadla a rozvíjela se komedie, historické a romantické drama. V 60. letech se k romantickým tendencím připojily další umělecké směry, například realismus, symbolismus, psychologismus a existencialismus. V dramatické tvorbě se uplatňují prozaici i básníci. V součané době významné místo zaujala pokroková literatura, bojující proti izraelské agresi.


 

Odkazující hesla: arabská literatura
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 18.10.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.