suita

Hudební teorie

[Francouzština], partita – vícevětá cyklická instrumentální skladba 17. a 18. století. Řada tanců spjatých tóninou a někdy také tématem (variační suita) . Tance se ustálily v pořadí allemande-courante-sarabanda-gigue. Později vkládány i jiné dobové tance (loure, gavota, menuet, siciliána, passepied, branle) a věty netaneční (air, passacaglia). Suita patřila k hlavním formám barokní hudby, zvláště pro klávesové nástroje (F. Couperin, J. S. Bach), loutnu (D. Gaultier) i orchestr (ouverturová suita, na začátku má francouzskou ouverturu, J. S. Bach, G. F. Händel, G. P. Telemann). Viz také svita.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 30. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: air, allemande, branle, courante, Denis Gaultier, gagliarda, gavota, Georg Friedrich Händel, gigue, Gunther Jakob, Jan Adams Reinken, Johann Jacob Froberger, Johann Sigmund Kusser, loure, německá hudba, passepied, pavana, preludium, sarabanda, siciliána, svita, tanec společenský.

Reklama: