nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

D'Agostino
 Gigi, *17.12.1967, vlastním jménem Luigi Di Agostino, italský hudební producent a DJ. Hudbě se...

Gollová
 Nataša, *27.2.1912 (Brno, tehdejší Rakousko-Uhersko) – †29.10.1988 (Praha, Československo...

Jolie
 [Džoli], Angelina, *4.6.1975 (Los Angeles, USA), vlastním jménem Angelina Jolie Voight, americká...

Amos
 Tori, *22.8.1963 (Newton, Severní Karolína), vlastním jménem Myra Ellen Amos, americká zpěvačka. Od...

Hayek
 [Hajek], Salma, *2.9.1966 (Coatzacoalcos, Veracruz, Mexiko), vlastním jménem Salma Hayek Jimenez...


ruská hudba
Lidové písně jsou rozrůzněny podle žánrů, forem i výrazových prostředků (písně pracovní, obřadní, taneční, historické, revoluční, byliny, častušky). Jako samostatný žánr s individualizovanou, zpěvnou a širokou melodikou vznikla lyrická píseň. Jedním z nejsložitějších projevů ruského folklóru je hrdinská epika (byliny). Hudební nástroje: gusli, domra (strunný drnkací), balalajka, gubok neboli dudka (druh flétny), dlouhé přímé trubky, harmonika, bicí nástroje (pod společným názvem bubny). Nositeli světské hudební kultury byli skomorochové. – Formou umělé hudby byl pravoslavný církevní zpěv, zprvu jednohlasý (v krjukové notaci – znamennyj raspev), od poloviny 17. století vícehlasý (partěsnoje pěnije). Teoretické základy stylu partěsnoje pěnije v práci ukrajinského hudební teoretika a skladatele N.P. Dileckého. Členy pěveckých sborů byli většinou pěvci z Ukrajiny. Ve 2. polovině 17. století vznikl také žánr světské vícehlasé písně – kant (původně náboženského obsahu). Hudba zaujímala významné místo v raných formách ruského divadla. Koncem 17. – začátkem 18. století se rozvíjelo domácí amatérské muzicírování, utvářelo se operní divadlo (v 30. letech dvorní italská opera, v 50. letech v Moskvě a Petrohradu zahraniční hostující operní soubory), koncem 18. století pořádány veřejné koncerty. V Rusku působili italští skladatelé B. Galuppi, T. Traëtta, G. Paisiello, G. Sarti, D. Cimarosa, Čech J. A. Mareš, který zavedl rohovou hudbu (rogovaja muzyka). V poslední třetině 18. století ruská skladatelská škola (M. S. Berezovskij, J. I. Fomin). V roce 1780 otevřeno v Moskvě Petrovské divadlo, v Petrohradě probíhala hudební představení od roku 1783 v budově Kamenného (Velkého) divadla. Na konci 18. století se objevily první tištěné sborníky ruských lidových písní a zájem o lidovou hudební kulturu dále vzrůstal. V 1. polovině 19. století působil zakladatel ruské národní hudby M. I. Glinka, dále A. S. Dargomyžskij. Na konci 50. a zač. 60. let tvorba skupiny Mocná hrstka (M. A. Balakirev, A. P. Borodin, C. A. Kjui, M. P. Musorgskij, N. A. Rimskij-Korsakov, teoretický mluvčí V. V. Stasov). Těsně spjati s ideály revolučních demokratů usilovali o realistickou hudbu. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů jejich tvorby byla lidová píseň, z umělé hudby navázali zvláště na díla M. I. Glinky a A. S. Dargomyžského. Významnou roli v koncertním životě sehrála Ruská hudební společnost, založená v roce 1859 v Petrohradě (1860 vzniklo její oddělení v Moskvě), pořádala cykly symfonických a komorních koncertů, otevřela hudební třídy, na jejichž základě vznikla Petrohradská (1862) a Moskevská (1866) konzervatoř. V roce 1862 byla otevřena v Petrohradě bezplatná hudební škola. Významná byla činnost představitele ruské realistické hudební kritiky A. N. Serova. V 2. polovině 19. století působil A. G. Rubinštejn a zvláště P. I. Čajkovskij, na přelomu 19. a 20. století A. K. Glazunov, S. I. Tanějev, A. K. Ljadov, A. S. Arenskij, V. S. Kalinnikov, M. M. Ippolitov-Ivanov, A. T. Grečaninov, S. M. Ljapunov, Češi E. F. NápravníkV. Suk. Nové rysy dostala ruská hudba zač. 20. století ve skladatelské tvorbě (S. V. Rachmaninov, A. N. Skrjabin, N. K. Metner, S. S. Prokofjev, I. F. Stravinskij) i interpretačním um. (pěvci F. I. Šaljapin, A. V. Něždanovová, L. V. Sobinov, klavírista S. V. Rachmaninov). Velký význam měly žánry sborové hudby (od písně až k oratoriukantátě). Autoři písní A. V. Alexandrou, M. I. Blantěr, A. A. Daviděnko, I. O. Dunajevskij, B. A. Mokrousov, V. I. Muradeli, A. G. Novikov, A. N. Pachmutovová, A. P. Petrov, V. P. Solovjov-Sedoj, A. N. Cholminov, T. N. Chrennikov, A. J. Ešpaj a další. Skladatelé 20. století: A. D. Kastalskij, R. M. Glier, A. F. Gedike, M. F. Gněsin, N. J. Mjaskovskij, S. S. Prokofjev, D. D. Šostakovič, V. J. Šebalin, I. I. Dzeržinskij, T. N. Chrennikov, S. M. Slonimsky, J. A. Šaporin, R. K. Ščedrin, D. B. Kabalevskij, A. I. Chačaturjan, B. A. Čajkovskij, B. I. Tiščenko, hudební vědec a skladatel B. V. Asatjev a další. Představitelé interpretačního umění: dirigenti N. S. Golovanov, A. V. Gauk, K. K. Ivanov, S. A. Samosud, A. Š. Melik-Pašajev, E. A. Mravinskij, N. G. Rachlin, G. N. Rožděstvenskij, J. F. Světlanov; klavíristé K. N. Igumnov, A. B. Goldenvejzer, G. G. Nejgauz, L. N. Oborin, E. G. Gilels, S. T. Richter; houslisté D. F. Oistrach, L. B. Kogan, violoncellista D. B. Šafran; pěvci X. G. Děržinská, M. P. Maxakovová, N. A. Obuchovová, I. K. Archipovová, J. V. Obrazcovová, V. A. Atlantov, J. J. Něstěrenko a další.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 19.4.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.