rozum

Psychologie / Filozofie

Obecně duchovní činnost člověka směřující k uchopení celku objektivní reality. Jako základní pojem vystupuje pojem rozum v klasické filozofii od F. Bacona a R. Descarta až k G. W. F. Hegelovi. Pojem rozum stojí ve středu nového světového názoru upevňujícího se v boji s feudální ideologií. Rozum se chápe jako kritická schopnost člověka emancipovat se od tradice. Objevuje se síla, jež je schopna přetvořit dosavadní ideologii, zděděný řád feudálního absolutismu ve smyslu buržoazního myšlení a buržoazního spolěčenského vývoje. Hnutí francouzského osvícenství 18. století podrobilo nelítostné kritice náboženství, pojetí přírody, společnost: vše muselo obhájit svou existenci před soudnou stolicí rozumu. Myslící rozum byl uznán za jediné měřítko všeho. Všechny dosavadní formy společnosti a státu, všechny tradiční představy byly jako nerozumné destruovány. Vznikající buržoazní myšlení klade rozum jako rozum aktivní. Rozum se stává vším: subjektem, aktivitou, činností, činným bytím, prostředkem kritiky stávajícího, schopností ovládnout přírodu a uspořádat společnost. V tom bylo zahrnuto, že člověk, nezávisle na jakékoliv autoritě, uchopí zcela autonomně sám sebe. Když I. Kant určuje rozum jako schopnost odvozovat z obecného zvláštní a toto představovat jako principiální a nutné, pak to nemíní jen gnozeologicky. Znamená to pro něj jednat podle principů a nutně, tj. závazně pro všechny lidi. V Hegelově filozofii se ještě jednou velkolepě mluví o síle a mohutnosti rozumu. Skutečnost musí být podle Hegela rozumná, má-li v ní vládnout rozum. Jeho úsilí směřuje k tomu, stavět mosty od rozumu ke skutečnosti a naopak. Takový postup je totožný s řešením základního problému něměcké klasiké filozofie: filozoficky zdůvodnit a dokázat možnost racionální (ratio – rozum) vlády člověka nad přírodou a společností. Klasické buržoazní filozofii se přes její úsilí nepodařilo jednoznačně a obsáhle určit pojem rozum, to souvisí s historickou funkcí buržoazie. Rozum kladený klasickým buržoazním myšlením jako obecně lidský se objevuje jako rozum buržoazní. Rozumem teoreticky zdůvodňovaná buržoazní společnost se realizuje jako nerozumný řád. Ideologie buržoazie se smiřuje s antagonistickými poměry. Téma rozumu vchází do ideologie dělnické třídy, jež vystupuje jako antipod buržoazie a jež je povolána k tomu, aby svým osvozeneckým úsilím uskutečnila osvobození celého lidstva od vykořisťování a útlaku. Nároky idealismu chápaného rozumu řídit život lidí se dialekticky přeměnily v nezbytnost revoluční teorie, která nejen kritizuje radikálně základy staré společnosti, ale především osvětluje cesty realizace světodějného poslání dělnické třídy vytvořit společnost založenou ideově na principech vědeckého názoru na svět.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 6. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: člověk, cogito, ergo sum, vývoj psychiky, zkušenost.

Reklama: