nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Matonoha
 Tomáš, *13.3.1971 (Brno), český herec. V letech 1991–1995 studoval JAMU, v roce 1994...

Hoffman
 [Hofmen], Dustin *8.8.1937 (Los Angeles, Kalifornie, USA), vlastním jménem Dustin Lee Hoffman...

Lumet
 [Lamet], Sidney, *25.6.1924 (Filadelfie, USA) – †9.4.2011 (New York, USA), americký filmový...

Legátová
 Květa, *3.11.1919 (Podolí u Brna) – †22.12.2012, vlastním jménem Věra Hofmanová, česká...

Dlouhý
 Vladimír, *10.6.1958 (Praha, Československo) – †20.6.2010 (Praha, Česká republika), český...


román
[Francouzština], velký prozaický epický žánr zachycující rozsáhlou oblast jevů, společenských vztahů a psychologických situací, které připouštějí různorodost obsahovou, látkovou a motivickou mnohotvárnost kompoziční výstavby a uměleckých prostředků. Děj má hlavní a vedlejší linie. Spojením několika románů do jednoho celku vznikají dilogie (dva romány), trilogie (tři romány) a románové cykly (Balzakova Lidská komedie). Román lze třídit podle různých měřítek, například na: a) žánry historicky vzniklé a časově vymezené (román pikareskní, rytířský, podle literárních směrů román sentimentální, romantický, realistický, naturalistický, existenciální). b) žánry definované svým obsahem, členěné jednak podle prostředí, z něhož je námět (vesnický, společenský, rodinný, sociální román), jednak podle tematické oblasti (historický, fantastický, utopický, dobrodružný, detektivní, cestopisný, mravoličný, psychologický, milostný, biografický). c) žánry definované formou (román deníkový, v dopisech). d) žánry definované způsobem zpracování látky (román humoristický, satirický, experimentální, reportážní).
Vývoj románů lze sledovat od antiky (Petronius: Satyrikon, Apuleius: Proměny). V 13.-15. století se názvem román označovaly veršované epické útvary, tzv. rytířské romány. V 16. století se prosadil obrat ke sféře reálné životní skutečnosti v Rabelaisově románu Gargantua a Pantagruel a v pikareskním románu španělském (Lazarillo z Tormesu). V 18. století se vedle románu navazujícího na tuto tradici rozvíjel román výchovný, román dobrodružný a filozofický, seřazující sled epizod do celostné ideové koncepce. V epoše preromantismu a romantismu vznikl román historický, román černý i román psychologický a funkce románu byla chápána buď jako zábavné čteni pro široké čtenářské vrstvy, nebo jako žánr umělecky náročné literatury. V románu naturalistickém se projevovala snaha objevovat zákony, které řídí společnost, a zároveň tendence odhalovat zákony nitra, vědomí a podvědomí jedince. Ve 20. století vedle románu navazujícího na tradice realismu (T. Mann) vznikají různé románové směry založené na rozrušování složek románu a jejich míšení s filozofickým esejem (R. Musil: Muž bez vlastností), na rozpouštění pevných dějových obrysů (W. Woolfová), na nahrazení fabule volným plynutím vědomí vypravěče nebo postav (J. Joyce, W. Faulkner ). Viz také román řecký.


 

Odkazující hesla: Bachtin, kritický realismus
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 8.9.2002
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.