nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Smoljak
 Ladislav, *9.12.1931 (Praha, Československo) – †6.6.2010 (Kladno, Česká republika), český...

Pawlowská
 Halina, *21.3.1955 (Praha), rodným jménem Halina Kločureková, česká spisovatelka, scenáristka...

Cleese
 John, *27.10.1939 (Weston-super-Mare, Somerset, Velká Británie), vlastním jménem John Marwood Cleese...

Smith
 Wilbur, *9.1.1933, anglický spisovatel. Narodil se ve střední Africe, studoval na rhodéské...

Aguilera
 Christina Maria, *18.12.1980 (Staten Island, New York), americká popová zpěvačka. V dětství ji...


protireformace
Úsilí katolické církve o potlačení reformace v 16. až 18. století a o opětné získání nadvlády nad větší částí Evropy. Ve střední Evropě byla protireformace horlivě podporována Habsburky, kteří ji využívali k posílení své centralizované moci.
Protireformace v českých zemích, zvláště v Čechách, probíhala v těsné závislosti na politicky motivovaném programu habsburských katolických panovníků od poloviny 16. století (jezuitské Klementinum v Praze roku 1556, obnovení pražského arcibiskupství roku 1561). Důležitý vliv měl v Praze papežský nuncius při dvoře Rudolfa II. (od roku 1599 Filip Spinelli). Relativně mírnější ráz protireformace se změnil po českém stavovském povstání v letech 1618–1920 a po bělohorské porážce. První fáze ostré protireformace byla připravována již roku 1621, ač byla tehdy motivována především politickými důvody. Spočívala ve zlomení hospodářské moci a politického vlivu účastníků českého stavovského povstání z řad šlechty a měšťanstva (dekret 1627). Po uzavření pražského (1635) a zejména vestfálského míru (1648) přestaly politické ohledy rozhodovat a uznaná zásada "čí zem, toho náboženství" se uplattňovala v násilné rekatolizaci měst i venkovského obyvatelstva vesměs jezuitskými misionáři za asistence armády (druhá fáze protireformace). Na českých sněmech byl katolicismus prohlášen za "gruntovní základ a hlavní privilegium Království českého" a stal se oficiální státní ideologií. Kacířství bylo považováno za politický delikt (v roku 1707 a 1729 – trest smrti nekatolickým kazatelům a jejich přechovávačům) a stát posléze převzal (1721) veškeré vyšetřování a souzení kacířství do vlastních rukou. Protože souběžně s protireformací probíhalo i utužování nevolnictví, měla zpravidla všechna revoluční vystoupení venkovského obyvatelstva v letech 1625–1775 sociální motivaci i náboženskou formu. Nástupem osvícenství v období rozkladu nevolnického řádu po polovině 18. století docházelo k zmírňování protireformace (1775). V roce 1781 skončena vydáním tolerančního patentu.


 

Odkazující hesla: Ferdinand II., Függerové, jezuitské školství, Rudolf II., Slovenská evanjelická církev augsburského vyznania
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 29.6.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.