literatura

Literatura

[Latinsky littera = písmeno], písemnictví – v širším smyslu název pro soubor textů, tj. veškerých písmem fixovaných jazykových projevů určitého národa, epochy nebo celého lidstva. Myšlenky a informace písemně zachycené tvoří literaturu především pro svou slovesnou podobu a společenský význam a týkají se nejrůznějších oborů lidské činnosti (vědy, techniky, umění, náboženství, politiky, práva). Základním vyjadřovacím prostředkem jsou spisovné jazyky ve všech svých slohových vrstvách, i když ne vždy jazyky národní. Například do české litereratury období středověku a začátku novověku se zahrnují i díla psaná staroslověnsky, latinsky a německy. Literatura se člení podle řady hledisek: podle oboru a tematiky (lékařská, pedagogická), podle původu, popřípadě jazyka, jímž je psána (česká, německá, čínská, slovanská, románská, orientální), podle epochy (antická, středověká, soudobá). Základní rozlišení je podle hlediska funkčního na: a) literaturu věcnou, zaměřenou zejména na poznání a sdělení, b) literaturu uměleckou, zaměřenou na estetický účinek. V historickém vývoji literatury se rozlišování informace věcné a estetické vyvíjelo pomalu, dlouho existoval synkretismus funkcí. Literatura umělecká nebyla oddělena od odborné, proto do dějin literatury období antiky, středověku a renesance se začleňuje například i próza řečnická, filozofické spisy a dějepisectví. V současném kulturním životě má převahu literatura věcná, do níž patří spisy vědecké, odborné a popularizační, publicistika a literatura administrativní. Na pomezí literatury umělecké a věcné stojí literatura faktu a publicistická beletrie. Z praktických důvodů se obvykle užívá název literatura jen pro označení literatury umělecké. Součástí literatury v tomto smyslu je i lidová slovesnost, přestože se nešířila písmem, ale ústním podáním. Literární formy nebyly vždy diferencovány tak, jak je tomu v literaturách moderních, například ve středověku nebyl verš výlučnou oblastí literatury umělecké, ale užíval se i v odborné literatuře k účelům mnemotechnickým (v české literatuře slovníky Bartoloměje z Chlumce). Literatura jako nejstarší a nejrozšířenější způsob fixace jazykových projevů má velký sociální dosah, protože se obrací k široké čtenářské obci nejen soudobé, ale i budoucí. Pro druhou polovinu 20. století a 21. století je charakteristické spojování literatury s filmem a se sdělovacími prostředky (rozhlas, televize) a internetem. V užším smyslu se pojem literatura používá pro veškerý literární materiál (knižní i časopisecký) věnovaný určitému předmětu nebo oboru, jisté otázce.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 26. 7. 2021
Autor: -red-

Reklama: