nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Chytilová
 Věra, *2.2.1929 (Ostrava) – †12.3.2014 (Praha), česká filmová a televizní režisérka...

Capra
 [Kapra], Frank, *19.5.1897 (Bisacquino u Palerma, Sicílie, Itálie) – †3.9.1991 (La Quinta...

Bye
 Ed, plným jménem Edward Richard Morrison Bye, britský filmový a televizní režisér a ...

Gajerová
 Naděžda, *11.3.1928 (Brno), rodným jménem Naděžda Mauerová, česká herečka, libretistka, textařka...

Bittová
 Iva, *22.7.1958 (Bruntál), česká houslistka, zpěvačka a herečka. V dětství chodila do...


italské výtvarné umění
Od začátku se vyvíjí v jednotlivých oblastech Apeninského poloostrova v souladu s jejich politickým, historickým a kulturním vývojem. V severní Itálii se projevily politické vztahy k FranciiNěmecku, výtvarné podněty z BurgundskaPorýní se uplatnily v Lombardii. Ve střední Itálii působila silná pozdně antická tradice, která byla určující pro vývoj v Toskánsku a v Římě. Na jihu země a na Sicílii se střetlo byzantské a islámské umění s francouzsko-normandským. Podíl Itálie na vytvoření románské architektury nebyl výrazný, do poloviny 11. století přežíval typ pozdně antických a ravennských bazilik s nečleněnými fasádami, sloupovými arkádami a dřevěným stropem v interiérech, ke kterým od 9. století přiléhaly jako samostatné stavební celky kampanily. Ze stejné tradice lze pdvodit i centrální stavby, především baptisteria. Počátky vlastního italského výtvarného umění jsou kladeny do 11. století. V Lombardu při přestavbě kostela sv. Ambrože v Miláně použili stavitelé severskou křížovou klenbu, k typické toskánské architektuře patří stavební komplex v Pise (dóm, baptisterium, kampanila). Florentské baptisterium inkrustovaným mramorovým obložením pláště stavby a přísným geometrickým uspořádáním dosáhlo klasické vyváženosti, která výrazně zapůsobila na renesanční architekty. Normandská architektura v jižní Itálii přijala četné byzantské a islámské motivy při výzdobě průčelí. V pozdním románském sochařství se pokusil Antelami na postavě krále Davida (1180–1190) na fasádě dómu ve Fidenze navázat na klasický kontrapost. Gotická cisterciácko-burgundská architektura pronikala do Itálie prostřednictvím řádových staveb, klášterní kostel ve Fossanově je zaklenutý křížovou klenbou, gotické tvarosloví se uplatnilo v kostele Santa Croce ve Florencii. Profánní architektura se vyznačuje nečleněnou hmotou pevnostního charakteru, užitím cimbuří a vysoké štíhlé věže, například Palazzo Vecchio ve Florencii, Palazzo Pubblico v Sieně. V Benátkách vlivem orientální architektury došlo k pročlenění průčelí otevřenými arkádami a bohatým ornamentem (Cà ďOro). K významným sochařům patří N. Pisano a jeho syn Giovanni, jenž se později pokusil o spojení s francouzskými podněty na kazatelně v dómu v Pise. Klasická tradice je patrná v plastikách Arnolfa di Cambio, expresivitu vyjádřil v reliéfech průčelí dómu v Orvietu Lorenzo Maitani. Malířství navázalo na monumentální malbu románskou, postupně upouštělo od způsobu maniera greca. V díle Cimabuově pozorujeme nebyzantské formy trůnu a geometrický ornament (Maestà), Duccio uplatnil typickou sienskou měkkost a plasticitu v podání figur a Cavallini monumentalitu výrazu. Giotto novým způsobem vybudoval obrazový prostor, v němž rozmístil plně plasticky vyvinuté postavy a trojrozměrné architektury. Sienská škola v postavě Martiniho spojila severské podněty s italskými, bratři Lorenzettiové rozvinuli víceplánové krajinné kompozice.
Renesanční umění se dělí na období rané (15. století), vrcholné (1. polovina 16. století) a pozdní – manýrismus (2. polovina 16. století). Renesanční architektura Florencie navázala na klasické tradice: Brunelleschi novým způsobem konstruoval kupoli ve florentském dómu a v bazilice San Lorenzo. Charakteristická proměna průčelí se objevila na kapli Pazziů v klášteře Santa Croce, kde střední půlkruhový oblouk spojuje klasickou kolonádu a otevírá pohled na portál a kupoli. K velkým profánním stavbám ve Florencii patří paláce Pitti, Strozzi, Medici a Rucellai. Sloupová nádvoří, přiléhající k palácům, souvisejí se studiem Vitruvia. Centrální dispozice kostelů našla vrcholné uplatnění ve stavbách Albertiho, na které navázal po roce 1500 Bramante v Římě. K významným palácovým stavbám vrcholné renesance patří Palazzo Farnese v Římě, v oblasti Benátek dominuje Palladio, který navrhl Teatro Olympico ve Vicenze a četné vily (La Rotonda, La Malcontenta). V sochařství stojí na počátku Donatellovo dílo. Donatello vytvořil volnou plastiku na základě anatomického a proporčního studia, nově chápal reliéf. Řada významných sochařů (Quercia, Robbia, Desiderio da Settignano a Verroechio) dále rozpracovávala renesanční principy, které k vrcholu dovedl Michelangelo. Ve svých sochách novým způsobem zachytil pohyb postav a ovlivnil tak vývoj několika dalších generací. Také dílo Giovanniho da Bologna předznamenává barokní principy. Rovněž malířství prošlo hlubokou proměnou, úsilí se soustředilo především na podání lidské postavy a měkkou modelaci tělesných tvarů a na perspektivní zachycení trojrozměrného objemu a prostoru. Rozvinuly se krajinné a architektonické kompozice, portréty a mytologické náměty. Ve Florencii můžeme sledovat vývoj rané renesance od Masaccia přes Ucella, Fra Angelika, Fra Filippa Lippi ke GhirlandajoviBotticellimu, problém světla a barvy řešil Piero della Francesca z Umbrie, který zapůsobil na L. Signorelliho a Melozza da Forli. Významný podíl padovské školy a především Mantegni se projevil v zobrazení iluzívní architektury a atmosféry, jejich vliv je patrný u lombardských a ferrarských malířů (C. TuraF. Cossa). Charakteristický kolorismus benátské školy se poprvé objevil v díle Jacopa Belliniho a jeho synů GentilaGiovanniho, na které navázali V. CarpaccioC. Crivelli. Vrcholná renesance se soustředila ve Florencii, Římě, Benátkách a Parmě. Leonardo da Vinci působil ve Florencii a v Miláně, kde jej následovala řada malířů. MichelangeloRaffael vytvořili svá vrcholná díla v Římě. V Benátkách pracoval Giorgione, Tizian, VeroneseTintoretto, který se podílel na vytvoření manýristické malby. V iluzionismu pokračoval parmský CorreggioParmigianino. Barokní tendence, vedoucí k dynamické prostorové koncepci s výraznými změnami světla a stínu se projevila v římských kostelech San Andrea, San Carlo, San Ivo a v palácích Barberini a Chigi. K předním architektům patřili BorrominiBernini, který geniálně vyřešil projekt náměstí sv. Petra ve Vatikáně a fontánu na Piazza Navonna v Římě. Guarini přenesl římský architektonický barok do Turína a ovlivnil stavby v severní Itálii. V barokním malířství dosáhla vrcholu nástropní monumentální malba, která plně odpovídala iluzívním architektonickým tendencím (P. Cortona, Domenichino, A. Pozzo). Významná byla především boloňská škola, založená rodinou Carracciů. Klasicizující tendence zastávali ReniA. Sacchi. Zvláštní místo zaujímá Caravaggio, jehož individuální sloh plný dramatického napětí, pronikavého realistického vidění a výrazné světelné techniky ovlivnil mnohé malíře – neapolskou školu (Ribera) a zaalpské malíře P. P. RubenseRembrandta. V 18. století vedoucí místo zaujímaly Benátky, kde Canaletto jako malíř vedut, F. Guardi, který zachytit světelné a atmosférické jevy v pohledech na Lagunu, a Tiepolo, pracující s jasnými a prosvětlenými barvami, vytvářeli předpoklady vedoucí k rokokovým principům malby.
Italské výtvarné umění 19. století ztratilo dominantní postavení, ale Itálie zůstala nadále přitažlivá pro všechny umělce, kteří své cesty zaměřili na studium starých mistrů a antických památek. Vývoj ovlivnila malířská skupina nazarenů, usazená v Římě, k předním sochařům patřil A. Canova, jehož dílo bylo určující pro klasicistní sochařství. Z konce století pochází pozoruhodná plastika M. Rossa, ovlivněná impresionistickým způsobem vidění.
významné postavení získalo italské výtvarné umění na začátku 20. století hnutím futuristů (G. Balla, U. Boccioni, L. RussoloG. Severini), kteří vnesli do výtvarných děl element pohybu. Později založili G. ChiricoC. Carrà, tzv. metafyzickou malbu, která použitím kubistických prostředků a perspektivy stála na počátku surrealistického hnutí. Skupina Valori Plastici hledala ve 20. letech nový realistický klasicismus. Ve Francii tvořil A. Modigliani, jehož portréty vyjadřují formální jednotu a objevují původní funkci senzibilních výrazových prostředků. Z architektů zaujal svými elegantními formami, provedenými v betonové konstrukci, P. L. Nervi.


 

Odkazující hesla: byzantské výtvarné umění
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 27.2.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.